Dějiny, charakteristika a druhy sběratelství

Sběratelství je koníček – hobby, který spočívá v získávání specifického druhu předmětů (popřípadě i zážitků s nimi spojených), založeném na specifickém zájmu sběratele a jejich uchovávání v sbírce. Tyto sbírky bývají většinou kvalitně roztříděné, zkatalogizované a atraktivně vystavené. Existují různé druhy sbírek a různé druhy sběratelských oborů. Sbírají se rozličné předměty, od sbírání Kinder figurek, obalů od čaje, brouků až po sbírání automobilů. Většina kvalitních sbírek byla v minulosti základem pro vznik muzeí.

DĚJINY SBĚRATELSTVÍ

Sběratelství sahá do dob dávno minulých, známé je již od dob starověku. Důkazem o nejstarším sběratelství jsou i egyptské pohřebiště, tyto sbírky řadíme mezi veřejně nepřístupné. Jejich opakem byly sbírky veřejné, které se nacházely v antických chrámech. Místem, kde se v raném středověku soustřeďovaly cennosti převážně z liturgického kultu (relikvie), byly kláštery či kostely. Ve středověku se sbíraly i rukopisné knihy se vzácnými iluminacemi. Jedním z velkých sběratelů středověké doby byl vévoda Jan Berry, který disponoval obrovským pokladem, ten obsahoval například velmi vzácné rukopisy. Mezi významné sbírky 16. století patří např. sbírka císaře Rudolfa II. na Pražském hradě. Rudolf II. Byl významným sběratelem, o němž se uvádí, že byl sběratelem velmi intuitivním, vášnivým a nesystematickým. V 17. a 18. století vznikalo mnoho neveřejných sbírek, zejména v zemích Koruny české např. obrazová sbírka barokních Čech, která byla majetkem Černínů, a jejímž zakladatelem byl Jan Humprecht Černín. Za počátkem novodobého sběratelství z hlediska vědeckého a instituciálního stojí dvě země - Anglie a Itálie (např. Museo Kircheriano v Římě vystavovalo zejména fosílie). Pro vznik muzejnictví, tak jak jej dnes známe, byla významná polovina 18. století, která přinesla nástup racionalismu a nových vědních oborů, díky čemuž začalo vznikat právě muzejnictví. Uměleckoprůmyslová muzea jsou muzea, která obsahují široké spektrum oborů a sbírek. O vznik uměleckoprůmyslových muzeí se velkou měrou zasadila světová výstava v Londýně (1851). Postupem času se mění i sociální postavení v řadách sběratelských osobností, původní sběratele-průmyslníky nově nahrazují intelektuálové a umělci. Ke sběratelům se také přidávají vysoce postavení státní úředníci, v tehdejší Československé republice to byl např. Bohuslav Dušek

CHARAKTERISTIKA

Jen v pražském Klubu sběratelů kuriozit je evidováno přes 200 netradičních sběratelských oborů. Sběratelé mají tendenci své sbírky prezentovat odborné i laické veřejnosti, což se děje na výstavách, v galériích i jinými způsoby. Většina z nich se zúčastňuje specializovaných společenských akcí, jako jsou burzy a výměnná setkání, vernisáže a aukce. Většina z pokročilých sběratelů se sdružuje do sběratelských kroužků, klubů, ty se mnohdy registrují jako společenské organizace, spolky. Pokud je jejich sběratelská základna dostatečně početná a sběratelských útvarů více, utváří zájmová sběratelská sdružení včetně celorepublikových i mezistátních. Vydávají své specializované časopisy, věstníky, mají webové stránky. V návaznosti na šíři základny pak pořádají krajské, celostátní i mezinárodní výstavy, v tomto ohledu je v čele filatelie.

VÝBĚR SBĚRATELSKÝCH OBORŮ

Bibliofilie - sbírání knih, Filatelie - sbírání známek, Filumenie - sbírání zápalkových nálepek, Filokartie - sbírání pohlednic, Militarie - sbírání vojenských předmětů, Notafilie- sbírání papírových platidel, Numismatika - sbírání mincí, Faleristika - sbírání medailí, Sběratelství odznaků, Filografie - sběratelství autogramů, Brouků, Pivních suvenýrů, Kapesních kalendáříků, Sýrových etiket, Čokoládových obalů, Papírových ubrousků, Žvýkačkových obalů, Kuřáckých potřeby, Turistických suvenýrů.

Autor článku: Česlav Lipka