Sběratelství Rudolfa II. (1552 - 1616)

Nejvýznamnějším i nejznámějším sběratelem přelomu 16. a 17. století byl císař Rudolf II. (1552-1612). Po přestěhování z Vídně do Prahy shromažďoval své sbírky na Pražském hradě. Pro svou sbírku obrazů a soch nechal Rudolf vybudovat Rudolfovu galerii a Španělský sál na Pražském hradě. Při stěhování královského dvoru do Prahy se přestěhoval i správce sbírek Ottavio Strada, ale o jeho působení v tomto úřadě nelze říci mnoho dobrého. Za jeho působnosti nedošlo ani k jedné inventarizaci předmětů, ve sbírce vládl chaos a to i přes to, že Strada byl podle sebe schopným archivářem a malířem. Ovšem přihlédneme-li k tomu, že Rudolfova „kunstkomora“ byla smíchána s „šackomorou“ (císařská pokladna) a k tomu, že se sbírky stále neúnosným tempem rozšiřovaly, tak to nebyl jistě zdaleka snadný úkol. O první inventarizaci se postaral po Stradově smrti roku 1607 jeho nástupce malíř Daniel Fröschel, který svůj inventář dokončil v roce 1611. Rudolfova sbírka čítala mnoho exponátů z rozličných oborů umění i věd. Nejvýznamnější se nám dnes jeví malířství, sbíral nejrůznější obrazové typy i náměty. V jeho nesmírně cenné a bohaté malířské sbírce bylo na tři tisíce vzácných obrazů. Na jeho pražském císařském dvoře pobývalo mnoho umělců např. Giuseppe Arcimboldo, Hans von Aachen, Josef Heinzt, Dirk de Quade van Ravenstein, Pieter Stevens, Adrian de Vries nebo Bartoloměj Spranger. Rudolf II. se také obklopoval mnoha alchymisty, astronomy a astrology, včetně dánského astronoma Tycho Brahe a Němce Jana Keplera. Rudolf sám sebe považoval spíše za učence a umělce než za panovníka. Jeho nákupčí projížděli Evropu a skupovali všechna významná výtvarná díla té doby. Měl po celé Evropě své agenty, kteří vyhledávali nové akvizice, byli mezi nimi i císařští vyslanci při panovnických dvorech v Itálii a ve Španělsku. V jeho sbírkách se vyskytovala díla světoznámých malířů jako např. Leonardo da Vinci, Raffaello Santi, Lukáš Cranach starší, Lukáš van Leyden,Tizian, Antonio Allegri, Giacomo da Ponte, Paolo Caliari, Jacobo Robusti, Jan Brueghel. V roce 1612 dosvědčil benátský vyslanec Girolamo Soranzo, že Pražský hrad byl přeplněn tisícovkami obrazů a soch, vršících se do velikých neroztříděných hromad. Rozkrádání Rudolfovy sbírky začalo hned po jeho smrti, část si mezi sebou rozdělili členové habsburského rodu a část byla odvezena jako válečná kořist Švédy po dobytí levého břehu Prahy v roce 1648. U pražských zlatníků si Rudolf II. nechal zhotovit osobní korunu, která byla později užívána jako koruna Rakouského císařství a jež se dnes nachází v klenotnici Weltliche und Geistliche Schatzkammer (Světská a církevní klenotnice) na hradě Hofburg v Vídni. Dochovanou část sbírky představila v roce 1997 v Praze rozsáhlá výstava "Rudolf II. a jeho doba". Rudolf sám se stal sběratelem nového typu – především znal hodnotu výtvarných děl, a tak si – jako skutečný znalec – dokázal získat i přiměřený respekt. Je známo, že dokázal rozpoznat v nabízeném Dürerově díle mistrný padělek. Když přicházely na hrad poškozené obrazy, sám císař nařizoval, jak je opravovat. Rudolf II. měl i základní vlastnosti vášnivého sběratele – znal historii všech soch, obrazů a děl výtvarných řemesel, po nichž toužil, a dovedl trpělivě a dlouho čekat na příznivý moment, na chvíli, v níž mohl s jistotou sáhnout po kýženém exempláři.

Autor článku: Česlav Lipka