Brakteátové období

Brakteáty

Ve druhém desetiletí 13. století dochází konečně měnovou reformou Přemysla Otakara I.(1197 - 1230) k nápravě české mince zaražením tzv. brakteátů podle míšeňských vzorů. Název brakteát vznikl až v 19. století a vcelku trefně charakterizuje podobu posledních českých denárů, neboť toto označení je odvozeno od latinského bractea - výrazu pro tenký plech. Brakteáty razili v Čechách králové Přemysl I., Václav I. (1230 - 1253), Přemysl II. (1253 - 1278) a Václav II. (1278 - 1305) ve dvou velikostech: velké o průměru až 42 mm a váze kol 1 g. a střední o průměru 27 - 32 mm a hmotnosti nezměněné (malé brakteáty se razily na Moravě). Druhé z nich začal razit Přemysl II. po roce 1260 v rámci reformy, která zaměnila i dosavadní výchozí hmotnostní jednotku severskou marku zavedenou Břetislavem I. v roce 1050 o váze 210 g. za pražskou hřivnu o váze 253 g.

Nová a výrazně efektivní byla mincovní technika zavedená s ražbou brakteátů. Na rozdíl od dosavadních denárů měly nové brakteáty obraz jen po jedné straně, což umožňovalo, vzhledem k nepatrné tloušťce jejich střížku, ražbu 5 — 8 kusů jedním úderem kladiva na razidlo. Tuto výhodu ale na druhé straně kompenzovala nepraktičnost mince v běžném obchodu, kde se křehké brakteáty často lámaly a rozpadávaly se na kusy. Proto z nich obchodníci vytvářeli tzv. svitky, kdy naskládali několik brakteátů na sebe a ohnuli je po okrajích tak, aby držely pohromadě.

Obrazová náplň českých brakteátů velkého střížku je tvořena převážně ztvárněním sedícího panovníka. Podle královské koruny na hlavě trůnícího vladaře bývají separovány české brakteáty od oněch míšeňských, na kterých je týž výjev, jen míšeňský panovník se nehonosí hodností královskou. Jsou to poprvé české brakteáty, konkrétně brakteát Přemysla Otakara II., kde nalézáme zobrazení českého znaku - dvouocasého korunovaného lva. Střední brakteáty předvádějí již rozličné motivy často pod narůstajícím vlivem středověké heraldiky. Mimo lva lze spatřit na středních brakteátech i korunovanou hlavu panovníka, nejrůznější zvířecí (pták), architektonické (městské věže, brány a hradby) a mytologické motivy (harpye). Jen zcela výjimečně lze na českých brakteátech zaznamenat opisy, většina z nich jsou mince němé.Ke změnám ve vývoji mincovnictví dochází v té době i na Moravě. Rokem 1182 končí rozdělení Moravy na údělná knížectví a vláda se konsoliduje v rukou markraběte. Vliv sousedního Rakouska vede k zavedení mincí fenikového typu, jejichž počátky jsou spojeny s vládou Vladislava I. Jindřicha (1197 - 1222). Přemysl Otakar v roce 1253 přerušil ražbu mincí fenikového typu, aby zavedl brakteát, v té době již dlouho známý v Čechách. Moravské brakteáty byly malé (cca 16 mm) a jejich obrazovou náplň tvořily především figurální, zvířecí, ale i architektonické motivy.Zvláštní epizodu moravské středověké mincovní historie tvoří mincovnictví olomouckých biskupů. Svědčí pro ně zejména dvě významné listiny vydané německým králem Konrádem III. roku 1144 a českým knížetem, později králem, Vladislavem II. (nedatovaná [1146 / 47]) biskupu Jindřichu Zdíkovi (1126 - 1150). Středověké mincovní právo olomouckých biskupů bylo spjato s moravským hradem Podivínem, odkud zřejmě vycházely i biskupské denáry. Na tuto tradici později úspěšně olomoučtí biskupové navázali, když jim bylo v roce 1608 jejich mincovní právo potvrzeno.

Zdroj a autor článku: www.sweb.cz/numismatic , Ing. Jiří Hána, Ph.D.