Mincovnictví - NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NUMISMATICKÉ A PENĚŽNICKÉ POJMY (5)

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NUMISMATICKÉ A PENĚŽNICKÉ POJMY

Žádný sběratel mincí se neobejde bez znalosti některých pojmů z oblasti mincovnictví a peněžnictví. Proto nejdůležitější uvádíme  v abecedním přehledu.

AVERS: líc, přední (hlavní) strana mince. Bývá na ní portrét (původně panovníka) nebo označení nominální hodnoty. V československé mincovní praxi je na líci zásadně státní znak a název státu.

BĚŽNÁ VÁHA: váha (správně hmotnost) mince s uvedením remedia, tj. rozdílu, o který se smí hmotnost mince odchylovat od hmotnosti stanovené zákonem.

CÁN: plochý pás kovu (plechu) určené síly, z kterého se vysekávají střížky, tj. kotoučky mincovního kovu připravené k ražbe.

CENA: peněžní forma hodnoty zboží, vyjádření směnného poměru zboží k penězům.

DROBNÁ MINCE: neplnohodnotná mince, jejíž vlastní hodnota kovu je bezvýznamná. Má nucený oběh a obyčejně vyjadřuje zlomek nebo násobek peněžní jednotky.

FABION: vydutá vnitřní hrana obruby mince; termín převzatý z architektury, kde značí zaoblený přechod mezi stěnou a stropem.

FASETA: šikmo zkosené nároží hrany mince; má zabraňovat nežádoucímu vzniku otřepu na hraně.

HRANA MINCE: rozumí se jí obvod mince s vyvýšenou obrubou, často nesprávně nazývanou okrajem. Hrana může být hladká, s vlisem (ornament, písmo), s rýhou nebo vroubkováním. Každý tvar hrany má jinou výrobní technologii.

JAKOST MINCE: ryzost mince, poměr hmotnosti ryzího drahého kovu v minci k celé její hmotnosti (poměr zrna a stříže mince).

KONTRAMARKA: zvláštní značka různé podoby (číslo, písmeno, znak, část znaku a p.) vbitá do cizí mince. Označovala pravost, platnost, kvalitu nebo změnu hodnoty mince. Známé jsou např. kontramarky německých měst na pražských groších.

KURANTNÍ MINCE: plnohodnotná mince, obsahující takové množství drahého kovu, jehož hodnotu vyjadřuje na minci vyznačený nominál. Kurantní mince musí přijímat každý bez omezení.

KURS: cena, za kterou se kupuje nebo prodává zboží na mezinárodním trhu (burze). Kursovní hodnota mince je tedy její mezinárodní obchodní cena.

LEGENDA: text nápisů a opisů (kruhopisů, kolopisů) vyražených na minci. Obyčejně jde o název státu, jméno a titul panovníka, označení nominálu apod.

MEDAILE: kovový (zřídka z jiného materiálu zhotovený), okrouhlý nebo oválný, minci podobný upomínkový předmět, udělovaný též jako vyznamenání. Je odlévaná nebo ražená. Medaile v dnešním pojetí vznikla v renesanci (Pissanello). Je však známá už z antiky (medailón).

MEDAILÓN: antická (řecká, římská) zlatá, stříbrná nebo bronzová, dokonale umělecky ztvárněná mince. Mohla sloužit jako platidlo. Většinou se však používala jako předmět upomínkový a ozdobný.

MĚNA: právním předpisem stanovená soustava peněz (peněžních znaků) jako závazných platidel.

MINCE: peněžní známka ražená nebo litá z kovu (ze zlata, stříbra, mědi, niklu, apod.), výjimečně z jiného materiálu (porcelán), která jako platidlo plní funkci směnného prostředku při koupi a prodeji zboží. Má předepsaný tvar, velikost, hmotnost a druh mincovního kovu (slitiny) s přesně stanoveným poměrem kovu základního k dalším kovovým příměsím, nese pojmenování (případně symbol, znak) vydavatele a označení nominální hodnoty.

MINCMISTR: technický úředník mincovny zodpovědný za ražbu, ale především za jakost a hmotnost mince. Jeho zodpovědnost vyjadřovala zvláštní značka vyražená na minci. V starších dobách býval mincmistr též podnikatelem, nájemcem mincovny. Nejčastěji však byl řídícím úředníkem v pevném pracovním poměru k vydavateli mincí.

MINCOVNÍ ZNAČKA: zvláštní značka (např. erb, figurka, zvíře) nebo písmeno na minci, která označuje jejího výrobce, případně osobu za výrobu mincí zodpovědnou (mincovnu, mincmistra, vardajna).

MINCOVNÍ TECHNIKA: způsob, jakým jsou mince vyráběny. Nejčastěji je to ražba (zřídka lití), původně ruční, později strojová.

MINCOVNÍ POLE: plocha hotové mince ve vnitřku obruby, na které je umístěna plastika obrazu mince.

MINCOVNÍ PRÁVO: výsostní právo, tj. právo výsostní úpravy mincovnictví, tedy právo vydávat nejvyšší nařízení nutná k organizaci a udržení mincovnictví (ražby mincí)

MINCOVNÍ PRIVILEGIUM: vladařem (obyčejně lenním pánem) propůjčené mincovní právo nižšímu feudálovi, církevní instituci či městu.

MINCOVNICTVÍ: odborná disciplína, která se zabývá historickým a technickým vývojem ražby mincí, organizací ražby mincí, jejich vydáváním, ikonografií, mincovním právem i dějinami jednotlivých druhů mincí, mincoven a jejich zaměstnanců.

MINCOVNÍ ŘÁD: ustanovení mincovního pána (vydavatele mincí) o organizaci a technických podrobnostech vydávání a ražby mincí, o jejich velikosti, hmotnosti, jakosti, mincovním kovu, ceně apod.

MINCOVNÍ REGÁL: odvozené právo, tj. právo na ražbu mincí a finanční zisk z této ražby.

MINCOVNÍ SYSTÉM: zákonná ustanovení, jimiž se řídí ražba mincí a kurs kovového oběživa.

NÁPIS: text na minci, rozložený do řádků (vodorovných, šikmých, kosých) nebo sloupků v mincovním poli. Nápis bývá často i na hraně mince.

NOMINÁL: jmenovitá hodnota mince na ní vyražená. U plnohodnotných platidel představuje hodnotu drahého kovu v minci.

NUMISMATIKA: (z řeckého nomisma – mince) disciplína historické vědy, která zkoumá mince (peníze, platidla) v jejich dějinném, ekonomickém, politickém , právním, kulturním a technickém významu.

OBRUBA: plošina na obvodu mince vyvýšená nad reliéf obrazu, vystupující z mincovního pole. Chrání plastiku mince proti zvýšenému opotřebování.

OBVODEK: reliéf při vnitřní hraně nebo fabionu obruby v podobě hladké kružnice, do kruhu uspořádaných perliček (perlovec) nebo zoubků (zubořez). Jestliže je obvodek umístěn mezi obrubou a opisem, jde o obvodek vnější, nachází-li se mezi opisem a obrazem mince, nazýváme ho obvodkem vnitřním.

OPIS: také kruhopis, kolopis (v slovenské literatuře); text na minci rozložený do kruhu a umístěný při vnitřní straně obruby.

OTŘEP: nepatrná plastická vyvýšenina po obvodě vnějšího okraje obruby mince. Vzniká při ražbě vtlačením mincovního kovu do mikroskopického prostoru mezi razidlem a stěnou ražebního kruhu.

PAGAMENT: materiál pro ražbu mincí, mincovní kov, získaný ze zlomků stříbrného a zlatého náčiní stolního, kostelního apod. (pagament klenotnický), nebo z mincí stažených z oběhu (pagament mincovní).

PARITA: rovnost, rovnocennost, vzájemný poměr obsahu ryzího měnového kovu (zlata) u různých měnových jednotek.

PATINA: měděnka, oxidací (tj. pomalým působením kyslíku, kysličníku uhličitého a vlhkosti) vniklý přirozený povlak měděných  a bronzových předmětů. Je světle až tmavě zelená, namodralá, načervenalá, světle až  tmavě hnědá, ale též šedočerná až černá.

PENÍZ: také mince; historickoekonomicky podmíněná forma kovových peněz, peněžní známka, ražená nebo litá z kovu, vzácně vyrobená i z jiných materiálů.

PENÍZE: zvláštní zboží, které se vyčlenilo v procesu vývoje zbožní výroby a směny od ostatního zboží a stalo se všeobecným ekvivalentem. To znamená, že jeho užitková hodnota slouží k vyjadřování hodnoty všeho ostatního zboží a zároveň je lze směnit za všechno ostatní zboží. V průběhu historického vývoje přijalo úlohu všeobecného ekvivalentu zlato. Peníze plní funkci míry hodnot, oběživa, prostředku tvorby pokladu, platidla a světových peněz.

PLAKETA: franc. plaqette – malá destička; hranatá kovová destička s reliéfní výzdobou. Má stejné poslání jako medaile. Bývá odlévána nebo ražena bez plastiky na rubní straně.

PLÁN: rovina vnitřního pole sádrového kotouče (talíře), na které je vymodelována plastika návrhu mince.

PLASTIKA: sochařský tvar, vzniklý nanášením nebo odebíráním hmoty modelu (dřevo, hlína, sádra, kámen, kov). Plastikou rozumíme sochu a reliéf.

PLATIDLO: funkce peněz, když se tyto pohybují od jednoho subjektu k druhému za účelem placení, přičemž se v protisměru nepohybuje zboží (platby mezd, dluhů, rent, daní apod.).

RÁZ: úder razidla nebo též konečná podoba mince daná kovovému střížku razidly.

RAZIDLO: též ražební železo, kolek; v mincovnictí nástroj pro ražbu mincí, který na své pracovní ploše má negativní tvar plastiky obrazu. Vtlačuje se do kovového materiálu ražené mince a tak jí odevzdává pozitivní tvar reliéfu. Pro ražbu mincí jsou potřebná razidla dvě – horní pohyblivý razník a dolní pevná raznice. Líc i rub mince se razí soucasně.

RELIÉF: tvar vystupující ze základní plochy a vytvářející plastickou formou představu třetího rozměru.

REMEDIUM: v mincovnictví zákonem stanovená odchylka (tolerance) od předepsané hmotnosti a jakosti mince.

REVERS: v mincovnictví druhá strana mince, na které je vyražený doprovodný obraz, často státní znak nebo jiný odpovídající atribut či alegorie. U Československých mincí však stranu se státním znakem určuje zákon za líc.

STŘÍŽ: hrubá (celková) hmotnost mince. Je to hmotnost základního mincovního kovu a dalších kovových příměsí slitiny, ze které je mince vyražena.

STŘÍŽEK: kotouček mincovního kovu předepsaného tvaru, rozměru, síly, hmotnosti a mincovní slitiny připravený k ražbe.

VLIS: geometrický tvar (písmo, ornament) vtlačený do základní plochy mincovního pole nebo hrany mince. Nemožno ztotožňovat s VLYSEM – plochým pásem zdobeným sochařským reliéfem.

ZRNO: hmotnost ryzího drahého kovu v minci. V moderním mincovnictví udává se poměrem v tisícinách.

ŽETON: franc. jeton; kovová (případně i z jiného materiálu vyhotovená), nejčastěji okrouhlá, minci podobná známka bez platební funkce, obyčejně ražená z méně ušlechtilých kovů (bronzu, mosazi). Žetony se používaly jako počítací peníze, hrací známky, pamětní peníze, známky do automatů nebo jako potvrzenka na určité množství práce či zboží.

Zdroj: Miroslav Jízdný, Katalog mincí Československa