100 let česko-slovenské koruny – zlaté slitky

V průběhu 19. století se hlavním měnovým kovem světových měn stalo zlato. Postupně na něj přecházely i státy, jejichž měny byly do té doby navázány na stříbro nebo na oba tyto drahé kovy, tzv. bimetalismus. I přes několik historických peripetií byl po první i druhé světové válce měnový význam zlata obnoven a zachoval se, byť ve stále redukovanější podobě, až do 70. let 20. století. Ve státech s netržními ekonomikami, mezi něž patřilo i socialistické Československo, do jisté míry přetrval ještě dalších 20 let, i když nikdy nebyla zcela pravdivá krycí doložka BANKOVKY JSOU KRYTY ZLATEM A OSTATNÍMI AKTIVY STÁTNÍ BANKY ČESKOSLOVENSKÉ, uvedená na československých bankovkách vydaných ještě v roce 1989.

K zajištění měnových funkcí zlata musely cedulové banky mimo jiné udržovat i přiměřené devizové rezervy v měnovém kovu, které pak z různých pramenů známe pod víceméně synonymními pojmy jako devizové rezervy ve zlatě, zlaté rezervy, devizové zlato, měnové zlato nebo zlatý poklad, obecně pak jen zlaté zásoby nebo zásoby zlata. Hlavní formou zásob zlata cedulových bank přitom obvykle bylo tzv. zlato neražené, zejména zlaté slitky, zvané též zlaté cihly, někdy zlaté ingoty nebo také nepřesným překladem zlaté pruty. Zlaté polotovary ve formě bloků, prutů, plechů, drátů či granálií jsou totiž nepraktické a obchodně nevýhodné, proto nejsou typickou formou zásob zlata a pokud vznikaly (zejména v procesu výroby mincí), byly záhy přeměňovány na vhodnější formu. Ačkoliv jedním ze synonymních pojmů zlatých rezerv je i zlatý poklad, zásoby zlata cedulových bank zpravidla netvoří klenoty. Zlatý poklad si tedy rozhodně nelze představovat jako truhlici à la Hrabě Monte Cristo s kalichy, svícny, prsteny, náramky, náhrdelníky a dalšími zlatými šperky. Pokud se klenoty jakýmkoliv způsobem výjimečně dostávaly do zásob zlata cedulových bank, vzácnější exempláře byly převáděny do sbírek muzeí nebo prodávány, aby byl zisk použit na pořízení zlata ve vhodnější formě. Umělecky méně hodnotné klenoty byly používány na výrobu zlatých mincí nebo přepracovávány do podoby slitků. Proto také zlaté slitky, jako nejtypičtější forma zásob zlata cedulových bank, patří mezi úvodní exponáty výstavy 100 let česko-slovenské koruny.

Zlaté slitky o hmotnosti 5 gramů až 400 troyských uncí na výstavě 100 let česko-slovenské koruny

Zlaté slitky jsou obvykle jednoduché odlitky provedené do jednostranných slévárenských forem a svůj slangový název cihly získaly podle dvou převažujících tvarů. Prvním z nich je kvádr se zaoblenými vrcholy nebo i hranami a druhým čtyřboký komolý jehlan s obdélníkovou podstavou.

Zlaté slitky o hmotnosti 400 troyských uncí ve tvaru kvádru a komolého jehlanu

Pro zásoby cedulových bank jsou zejména typické tzv. uzanční slitky, z nichž nejvýznamnější jsou slitky uzance Good Delivery, odpovídající specifikacím London Bullion Market Association (LBMA) pro obchodování na hlavních mezinárodních trzích drahých kovů. Tyto slitky mají vysokou ryzost nejméně 995/1000 a hmotnost v rozmezí 350-430 troyských uncí (t.j. asi 10,9-13,4 kg), nejčastěji však kolem 400 troyských uncí (t.j. asi 12,4 kilogramu). Je na nich vyraženo číslo slitku, jeho ryzost, rok výroby a značka výrobce, z nichž nejvýznamnější výrobci jsou na seznamu LBMA Good Delivery List. Těchto mezinárodně uznaných výrobců je jen několik desítek na celém světě. 

 
Značka Rand Refinery Ltd a ryzost 996,2/1000 vyražená na jednom ze slitků

Pro obchodní a investiční účely dalších subjektů včetně fyzických osob jsou pak vyráběny odléváním nebo i ražbou menší slitky o nižší hmotnosti až po pouhý 1 gram, případně i v jiných, regionálních jednotkách (např. baht, chi, don, mesghal, tael, tola).

Zlaté slitky o hmotnosti 1 kilogramu, 100 gramů, 1 troyské unce a 5 gramů

Zlaté slitky můžete vidět na výstavě 100 let česko-slovenské koruny v Císařské konírně Pražského hradu do 28. dubna 2019. A jsou opravdu pravé, i když někteří návštěvníci o tom stále pochybují!

zdroj: http://www.cnb.cz/