Charakteristika, obsah a význam pojmu starožitnost

Existuje několik různých pojetí pojmu starožitnost lišících se jednak typem uvažovaných
předmětů, jež takto mohou být označovány, především ale se lišících definovaným stářím
takovéhoto artefaktu
 

RŮZNÉ DEFINICE STAROŽITNOSTÍ
 

1) Starožitnosti jsou sběratelsky zajímavé předměty, které se už delší dobu nevyrábějí
ani nepoužívají a jsou tedy poměrně vzácné. Obvykle bývají ručně vyrobené a často i
umělecky a historicky cenné. Někdy se pro starožitnost stanovuje minimální stáří,
vzhledem k rychlým změnám výroby i módy se však tato hranice stále snižuje
 

2) Starožitnosti jsou věci staré, které svým provedením charakterizují (reprezentují)
určité slohové období, vyskytují se obyčejně v omezeném množství a jejich
reprodukce je obtížná, nikoli nemožná. Právě v rámci omezenosti výskytu dochází ke
střetu nabídky a poptávky, jejíž výslednicí je cena
 

3) Starožitností může být nazýván předmět nejen z toho důvodu, že přežije „dostatečně
dlouho“, ale i z toho důvodu, že představuje určitou estetickou, řemeslnou či
uměleckou hodnotu, reprezentuje určitou dovednost nebo je neobvyklý svým
designem
 

4) Starožitností se v tuzemsku myslí věci, které byly vyrobeny před rokem 1945,
případně 1950. Podle prezidenta Asociace starožitníků Jana Neumanna se mezi
starožitnosti řadí takové předměty, jež pocházejí z první republiky. V praxi to
znamená cokoliv, co bylo vyrobeno před rokem 1938. Jen pro srovnání ve Velké
Británii se starožitností myslí skvosty starší 100 let. V tuzemsku pro to stačí o tři
desetiletí méně.

Pojem starožitnost je někdy úzce omezen jen na předměty a pozůstatky antického umění (sochy, šperky, medaile, pečeti, vázy apod.), obvykle se za starožitnost považuje takový artefakt, který je starší 75 let, ale časové hledisko se často různí dle typu artefaktu a země (např. za historický automobil je v USA považováno i auto vyrobené před 25 lety). V České republice jsou za starožitnosti obvykle považovány umělecké předměty vyrobené zhruba do konce 2. světové války. Sběratelský zájem o starožitnosti od 19. století stále roste a s ním i jejich ceny. Tržní cena starožitnosti je utvářena společenskou nebo sběratelskou poptávkou, značný vliv na cenu starožitností má i jejich unikátnost jak z hlediska prostého dochování se, tak z hlediska uměleckého. V obchodě se starožitnostmi se rozlišují předměty nejvyšší (muzejní) kvality, starožitnosti s uměleckou a historickou cenou a konečně ostatní sběratelsky zajímavé
předměty, jaké lze často najít i ve vetešnictví. S nejlepšími starožitnostmi se obchoduje i mezinárodně, zejména na aukcích. Vývoz cenných starožitností je v mnoha zemích (včetně ČR) omezen celními předpisy. Cennější starožitné předměty se odborně restaurují (obnovují) a také napodobují, zejména starý nábytek, porcelán a koberce.

TYPICKÉ STAROŽITNOSTI

V českém prostředí se za starožitnosti nejčastěji považuje:
· Slohový i lidový nábytek
· Sklo a porcelán
· Ozdobné předměty ze dřeva, z kovu a jiných materiálů
· Hodiny a hodinky
· Šperky
· Mince
· Textilie a koberce
· Staré řemeslnické, zemědělské i kuchyňské nářadí a náčiní
· Staré stroje a další
· Naproti tomu staré knihy, grafika, obrazy a sochy známějších umělců se u nás mezi
starožitnosti obvykle nepočítají, jsou to umělecká díla

Autor článku: Česlav Lipka