Drahé kovy a jejich náhražky, pokovování

Drahé kovy je obecné označení pro vzácné kovové prvky (nebo jejich slitiny), které se užívaly a užívají jako platidla, na výrobu mincí, šperků a podobně. Mezi drahé kovy se obvykle počítá zlato, stříbro a v menší míře platina. Drahé kovy se vyznačují vysokou specifickou hmotností, krásným vzhledem, dobrou zpracovatelností a elektrickou vodivostí. Od pravěku se užívaly jako ozdoby, na výrobu šperků nebo posvátných předmětů a velmi brzy i jako platidlo. Od starověku se z nich razily mince a do poloviny 20. století se k nim vázala hodnota některých měn. Mince z drahých kovů mívaly přesně stanovenu váhu a ryzost, podobně jako ingoty, v nichž se dnes s drahými kovy obchoduje. Kvůli výborné elektrické vodivosti a odolnosti proti korozi se v současnosti velké množství zlata a stříbra spotřebuje v elektrotechnice, ve zdravotnictví atd. Velké množství stříbra spotřebovával fotografický průmysl. Velké množství zlata dnes slouží jako zlaté rezervy bank a jako soukromé investice. Při stoupajících cenách zejména zlata se jednak hledají nová naleziště, ale také nové technologie včetně recyklování odpadů a starých přístrojů. Mezi největší producenty zlata patří Čína, Jižní Afrika, USA, Austrálie a Rusko. Mezi producenty stříbra patří Peru, Mexiko, Austrálie a Rusko

ZLATO

Zlato - Au - má žlutou barvu a krásný trvalý lesk, je nejhouževnatější ze všech kovů, dá se vytepat na fólie tlusté 0,0001 mm. a vytáhnout na drát o průměru 0,005 mm. Zlato odolává dokonale většině kyselin, louhů a solí, rozpouští se pouze ve rtuti, s níž tvoří amalgám, v kyanidech na komplexní sůl a pak v činidlech, která uvolňují chlór, jako je například lučavka královská. Ryzost zlata se udává buď v tisícinách stejně jako u stříbra, nebo podle starého
způsobu v karátech (karát byla původně zlatnická váhová jednotka) Čisté zlato odpovídá ryzosti 24 karátů což je 99,984 %, 1 karát ryzosti je 4,166 %, nejběžnější šperkové zlato má 14 karátů, což je 58,333 %. Ve zlatnictví, v zubním lékařství a při výrobě plnicích per se nejčastěji používá slitina zlata se stříbrem a mědí, barva této slitiny se mění podle poměru stříbra a mědi. Stříbro bývá nejobvyklejší přísadou zlata na mince. Slitina zlata s niklem vytváří bílé zlato používané ve zlatnictví.
Metal je nejrozšířenější kovová náhražka zlata. Je slitinou mědi a zinku a podle obsahu mědi se pohybuje na hranici mezi tombakem (mosaz s vyšším obsahem mědi) a tažnou mosazí. Používá se výhradně pro zlacení v interiérech a jeho povrch je třeba chránit šelakem (ochranná vrstva) proti oxidaci.

STŘÍBRO

Stříbro - Ag - je ušlechtilý kov bílé až šedé barvy, Vyznačuje se nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí ze všech známých kovů. Má dobrou kujnost a dobře se odlévá. Stříbro je velmi dobře rozpustné v kyselině dusičné především díky jejím silným oxidačním vlastnostem, podobně se stříbro chová i vůči koncentrované kyselině sírové, která působí taktéž oxidačně Na suchém čistém vzduchu je stříbro neomezeně stálé, stačí však i velmi nízké množství sulfanu (sirovodíku) H2S, aby stříbro začalo černat. Klenotnické zlaté slitiny obsahují téměř vždy určité procento stříbra
Naopak klenotnické stříbro je obvykle slitinou s obsahem kolem 90 % stříbra, doplněné mědí. Speciálním případem dentálního využití stříbra jsou amalgámy, tyto slitiny se používají jako výplně otvorů vzniklých po odvrtání zubního kazu, jejich hlavními složkami je rtuť a slitiny stříbra s mědí a cínem.
Alpaka je slitina mědi a niklu nebo zinku, známá také pro svůj vzhled jako nové stříbro. Alpaka je pevná látka stříbrného vzhledu, vyznačuje se snadnou opracovatelností, tvrdostí, odolností vůči korozi a dobrou tepelnou vodivostí, slitina sama klade relativně velký odpor elektrickému proudu, nicméně její oxidy jsou vodivé.

PLATINA

Platina - Pt - těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy, ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý, snadno se rozpouští v lučavce královské a pomalu se rozpouští i v kyselině
chlorovodíkové za přítomnosti vzdušného kyslíku nebo peroxidu vodíku. Společně s osmiem a iridiem patří k prvkům s největší známou hustotou. V omezené míře se platina používá zejména k výrobě šperků a k pokovování méně
ušlechtilých kovů, je také součástí některých dentálních slitin především ve spojení s moderními keramickými materiály.
Illium je slitina sloužící jako náhražka platiny.

Pokovování je jedna z metod povrchové úpravy kovů či jiných materiálů (např. plastů)
POKOVOVÁNÍ ZA POMOCI SPECIÁLNÍCH FOLIÍ
Tato technika pokovování je inspirována prací restaurátorů, kteří též pracují s tenkými kovovými plátky, nikoli však s plátky z ryzích kovů, ale s napodobeninami, originální drahé kovy by byly finančně velmi nákladné. Speciální fólie pro tuto techniku se vyrábějí v barevných úpravách – zlato, měď, stříbro a mix. Folie mají podobu plátků nebo jemných šupinek. Další nezbytností pro výrobu je pokovovací mléko, které na předmětech vytváří speciální film, díky čemuž fólie přilne. Dekorovaný předmět tedy nejdříve v místě, kde má být kov, natřeme přenosovým mlékem a mléko necháme uschnout, poté přikládáme tenké pokovovací plátky nebo šupinky a lehce přitlačujeme, necháme dalších cca 10 hodin zasychat. Velkým měkkým štětcem dekorovaný předmět po zaschnutí ometáme, čímž odstraňujeme zbylé šupinky mimo lepidlo a ty přilepené zůstávají. Tato technika je výborná pro reliéfní dekorace, jelikož naprosto precizně vykreslí každý detail a díky extrémní tenkosti plátku nezpůsobí změnu tvarů a detailů. · Výhodou je, že takto pokovovaný předmět lze omývat vodou. Tuto techniku pokovování můžeme použít na kov, sklo, porcelán, dřevo, papír apod.
POKOVOVÁNÍ SILNOVRSTVÝM ZLACENÍM
Jedná s o zlacení bižuterie například z tombaku, což je speciální bižuterní slitina mědi a zinku. Galvanizování tombaku nebo i stříbra se provádí v tekutém roztoku tzv. lázni. Požadovaný nanášený kov např. zlato je rozpuštěn v lázni na molekulární úrovni na pozitivně nabité ionty a působením stejnosměrného elektrického proudu jsou tyto molekuly unášeny směrem k výrobku. Výrobek sám je nabit záporným proudem → kladný a záporný náboj se přitahují. Pozitivně nabité ionty zlata jsou unášeny elektrickým proudem směrem k výrobku, na kterém se usazují a ulpívají na něm díky působení atomárních vazeb. Tomuto procesu se říká elektrolytické nanášení. Díky nízkému napětí a pomalému proudu dochází k rovnoměrnému přenosu molekul zlata na výrobek a to v homogenní vrstvě bez pórů. O
zlacené vrstvě nerozhoduje síla proudu, ale doba nanášení. Silnější proud, tedy rychlejší přenos zlata na výrobek vždy způsobuje nerovnoměrné rozložení vrstvy zlata. Pro dokonalý vzhled je nutné připravit povrch výrobku pro nanášení zlata sérií odmašťovacích a čistících procedur. Mezi nejdůležitější kroky patří čištění v ultrazvuku,
odmaštění v chemických činidlech a často také dokonalé vyhlazení povrchu pomocí leštících tělísek v rotačních bubnech.

Autor článku: Česlav Lipka