Mincovnictví - POČÁTKY MINCOVÁNÍ (1)

POČÁTKY MINCOVÁNÍ

Samostatné československé mincovnictví navázalo na tradice, které patří mezi nejstarší v Evropě. Pomineme-li hlavní vývojové oblasti starověkého antického světa, začalo se mincovat už v 2. st. př. n. l. na evropském kontinentě, a to v našich zemích. V Čechách produkovaly keltské kmeny známé "duhovky" a na Slovensku celou řadu tetradrachem a jejich dílů různých typů.

Po osídlení našeho území slovanskými kmeny se však kontinuita v mincování přerušila. Původní zemědělské obyvatelstvo ani později v  obě utváření státních útvarů při směně zboží nepoužívalo peněz. Z doby existence Sámovy říše nebo Říše velkomoravské žádné pokusy o samostatné mincování známy nejsou.

Mincovnictví se začalo rozvíjet až po pádu Velké Moravy. Společný vývoj našich národů byl tehdy na více než tisíciletí přerušen. Češi i Slováci procházeli každý samostatně vlastním státotvorným procesem. Avšak z hlediska hlavních měnových systémů tu podstatné odlišnosti nebyly a obě oblasti se vyvíjely v kontextu s vývojem evropským. Proto v obou oblastech rozeznáváme zhruba tato měnová období:

1. DENÁROVÉ, v Čechách od poloviny 10. století do roku 1300,

na Slovensku od počátku 11. století do roku 1329;

2. GROŠOVÉ, v Čechách od roku 1300, na Slovensku     od roku 1329 až do poloviny 16. století;

3. TOLAROVÉ, od poloviny 16. století do roku 1892;

4. KORUNOVÉ, od roku 1892 do roku 1918;

5. SOUČASNÉ MĚNY KORUNOVÉ, po roce 1918.

K vlastnímu mincování v rámci raného českého státu, neobyčejně rozvinutého a pokročilého, dochází už okolo roku 950 za Boleslava I. (953 – 967) v Praze, na Vyšehradě, Mělníku a jinde. Tím začaly české země jako první ze slovanských zemí s ražbou vlastní mince.

Na území dnešního Slovenska, které bylo po zániku Velkomoravské říše začleněno do formujícího se uherského státu, se mincovalo v těsném spojení s mincovní činností uherských králů. Důležitým důkazem z posledních let, orientujícím počátky uherského mincovnictví na území Slovenska, je objev denáru s opisem „RESLAVA CIV“ (BRESLAVA CIVITAS), který se pravděpodobně váže na území Bratislavy, a to k období okolo roku 1016.

Výsledkem mincování našich národů jsou ražby, které mnohokrát výrazným způsobem zasáhly do vývoje mincovních poměrů v Evropě a udávaly jim hlavní směr.

Byly to především pražské groše, ražené v letech 1300 – 1547 v Kutné Hoře, které se staly po dobu dvou a půl století vedoucí, nejznámější a nejnapodobovanější mincí Evropy.

Od roku 1325 se v Čechách jako v prvé zemi na sever do Alp – a o málo později i na Slovensku – razily zlaté florény (dukáty), z nichž zvláště florény kremnické (uherské) šířily slávu naší zlaté mince i mistrovství kremnických mincířů.

Český Jáchymov dal na začátku 16. století ražbou svého tolaru pojmenování nové hrubé minci, hlavní minci v Evropě i měnové jednotky a měnovému systému.

V dlouhé době samostatného mincování působila na našem území i celá řada mincoven, z kterých dnes zůstala jediná – kremnická. Ta mincuje v podstatě nepřetržitě od svého založení v roce 1328 dodnes. Na Slovensku však existovala ještě mincovna v Košicích, jejíž vznik se předpokládá už v roce 1321, dále od roku 1331 mincovna v Smolníku a od roku 1430 v Bratislavě (zde se však pravděpodobně mincovalo už v 11. století).

V českých zemích pracovalo mnohem více mincoven, třebaže nestejné důležitosti a v různých časových obdobích. Vzpomeňme jen některé: Praha, Vyšehrad, Mělník, Kutná Hora, České Budějovice, Cheb, Jáchymov, Olomouc, Znojmo, Podivín, Jihlava, slezské mincovny a jiné, které postupně zanikaly. Z nejvýznamnějších ukončila roku 1670 svoji činnost mincovna v Jáchymově, mincovna v Kutné Hoře roku 1726 a po několikerém přerušení a opětovné obnovení činnosti definitivně zanikla roku 1857 mincovna v Praze.

Na těchto pevných základech mohlo budovat i samostatné československé mincovnictví v období, které opětovně spojilo osudy našich národů v rámci jediného státu – Československé republiky.

Zdroj: Miroslav Jízdný, Katalog mincí Československa