SBÍRÁNÍ PAPÍROVÝCH PLATIDEL - 1.

DISCIPLÍNA SBÍRÁNÍ PAPÍROVÝCH PLATIDEL

Papírové peníze jsou pokračovateli a souběžníky mincí. Jejich funkce se v hotovostním peněžním oběhu vzájemně prostupují. Co do objemu, mince ustoupily papírovým penězům a také se jim přizpůsobily, jsou vyrobeny z obecných kovů, takže nemají vnitřní hodnotu stejně jako papírové peníze. Z hlediska objemu služby peněz, manipulace, nákladů na výrobu a údržbu jsou mince relativně dražší, jsou však nezbytné pro drobné platby a v automatizovaném prodeji. Oba druhy peněz jsou peněžními znaky, které ve spořádaném hospodářství fungují lépe než kdysi peníze z drahých kovů, jímž se po staleté připisovala skutečná hodnota. Peníze z papíru pomohly technickému pokroku, obrovské produkci zboží a služeb, spotřebně. Jejich vnější a technická stránka se neustále mění, zatímco mince se za posledních 150 let takřka nezměnily.

DEFINICE SBĚRATELSKÉHO OBORUH

Vykládáme-li definici numismatiky jako „vědecké nauky o historickém vývoji peněz jejich zkoumáním v souvislosti s hospodářskými a sociálními jevy“, můžeme říci, že sbírání papírových peněz patří stejně tak jako sbírání mincí do numismatiky. Tato je ostatně ve své pracovní náplni uvádí i když se mluví takřka jen o mincích. Příslušnost k nauce dává sběratelské disciplíně smysl: stává se společenskou záležitostí a zavazuje. Skutečně, sběratelé papírových peněz přecházejí od touhy jich mít co nejvíce ve své sbírce k potřebě je dokonale znát, vysvětlovat, studovat a zařazovat je do oběhu dějin obecných i hospodářských. A zde je již jen krok k činnosti osvětové. Sbírání papírových platidel (termín „platidel“ je širší, neboť disciplína nezahrnuje jen klasické papírové peníze, ale i přidružený materiál) u nás vešlo do numismatiky. Pro disciplíny se zpravidla hledají zkratky, termíny, jimiž se lépe označuje a propaguje. Ve světě se prosazuje ,,notafilie“, příslušnost k numismatice je jasná a pro označení specializace je to u nás zatím ,,sbírání papírových platidel“.

PROČ SBÍRAT PAPÍROVÉ PENÍZE?

Mluví pro to četné důvody: jsou to nejlepší tiskařské a grafické produkty, obrazem kultury zemí a doby, je to poučení o hospodářském životě. Je to také dobrá investice, neboť ceny neplatných papírových platidel rostou a představují osobní majetek, který lze kdykoliv obrátit do peněz. Papírové peníze jsou výmluvné a přitažlivé a jejich třebas nevelká sbírka je zdrojem radosti. Zkušenost ukazuje, že kdo je začal sbírat, sbírá je až do vysokého věku a stále se sbírkou pracuje. Sbírání vyžaduje kázeň, spořivost, vzdělávání. Sbírání má společenskou povahu a je duševním sportem. Sběratelé jednají, diskutují, obhajují, přednášejí, publikují a zapojují se do numismatického dění. Tato činnost je duševním ventilem ve shonu moderního života a ušlechtilou konzumací volného času. Bez sběratelů by byla muzea chudá a mnoho numismatického materiálu rozchváceno, zničeno. Sběratelé někdy sbírají s velkým sebezapřením a do vysokého věku.

Dříve bylo numismatické sběratelství věcí lidí zámožných, vzdělaných, vážených, zatímco dnes lidí, takřka jen mužů, ze všech vrstev obyvatelstva. Vzdělanost stoupla, padly společenské přehrady a každý muž i žena v aktivním věku může věnovat přiměřenou částku ze svého příjmu na sběratelskou zálibu. Je to spoření zvláštního typu. Svět se také zmenšil, nové technologie a internet zlepšily informovanost,  stačí se vrátit do minulosti a porovnat třebas publikace: máme neporovnatelný počet katalogů, atlasů, lexikonů, encyklopedií, příruček z oboru polygrafie, barvotiskových publikací, technických příruček, skvělé publikace z oborů výtvarných umění a takřka každý fotografuje. To vše má vztah k naší disciplíně. Sbírat papírová platidla může i ten, kdo má málo místa v bytě. Na malém prostoru nebo v knihovně se najde místo pro alba s tisícovou sbírkou, kterou lze odnést v aktovce. Další místo se najde pro literaturu a pomocný materiál. Opakujeme, že sběratelé nacházejí ve sběratelské činnosti místo odpočinku, pohody, vzdělávají se a jejich sbírka představuje majetek trvalé hodnoty.

CO SBÍRAT?

Soustavně papírová platidla v širším slova smyslu. Nehromadit, ale vybírat podle programu, čímž se sbírání stává tvůrčí činností. Po čase se ukáže, že určitá specializace je nutná a jen sběratelé o veliké vůli a energii ,,sbírají celý svět“. Program může být jen reálný. Je malá naděje, že bychom mohli získat třebas jen několik vysokých nominálů hospodářsky a politicky významných států 19. století, jako je třebas Anglie, Holandsko, Francie, USA, Japonsko, ba i sousední Německo, ale získat jejich nejnižší nominály je reálné. Sběratelská práce ukáže, na co naše síly stačí; např. v USA pracovalo v 19. století na 3000 obchodních emisních bank, jejichž bankovky v popisu představují velikou knihu, a přece je možné na aukcích získat krásné bankovky z této doby za nevelkou částku. Pro sběratelé jsou blahodárné inflace, peněžní reformy, nouzové peníze, časté výměny, nízké nominály vývojových zemí z poválečné doby, válečné události, ba i zásahy do svobody (vojenské intervence, koncentrační tábory, vojenské tábory).

Skoro každý sběratel se pokouší ,,dát dohromady“ Československo a pak dobrou reprezentaci sousedních států. Lákají ho graficky významné bankovky, vzdálené země, exoty. Často jsou nízké nominály krásné a graficky dokonalé. Zdá se až neuvěřitelné, že čím větší počet organizovaných sběratelů, tím více exemplářů se dostane na sběratelský trh, bankovky putují ze sbírky do sbírky a nakonec dostanou láskyplné umístění. Jsou sběratelé, kteří po určitou dobu sbírají všechny bankovky za přijatelné ceny a tím získávají materiál pro výměnu.

Zdroj: Julius Sém, Poznávame a sbírame papírové peníze