PRVNÍ CEDULOVÉ BANKY V EVROPĚ - 3.

Dne 30.11. 1656 obdržel rižský občan Johan Palmstruch (1611-71) od švédského krále Karla X. Gustava (1654-1660) povolení k založení žirové banky nazvané „Stockholm Banco“ a také právo vydávat bankovky na její účet. S vydáváním se začalo dne 16.6.1661. Byly to bankovky o velkých rozměrech s předtiskem, do něhož se ručně vpisovaly potřebné údaje, připojily podpisy a pečetě. Bankovky byly nazvány „Kreditiv-Sedlars“. První zněly na majitele a byly nepřevoditelné, od roku 1667 již převoditelné. Kreditiv-Sedlars zněly na různé druhy mincí: dukáty, stříbrné nebo měděné mince švédské měny. Banka se dostala převýdejem bankovek do nesnází a od roku 1668 (17.9) ji se souhlasem krále převzali švédští stavové. Nesla pak název „Sveriges Rikes Ständers Bank“, od roku 1867 až dodnes „Sveriges Riksbank“, tj. dnešní emisní banka Švédska (u příležitosti 300.výročí trvání v roce 1968 vydala pamětní bankovku na 10 švédských korun). V létech 1668-1701 tato banka papírové peníze nevydávala. První bankovky v četných typech z let 1661-1667 jsou zachovány ve švédských muzejních sbírkách i ve sbírkách soukromých, dokonce i u nás.

BANK OF ENGLAND

Druhou akciovou cedulovou bankou je dnešní Bank of England, která byla založena na návrh Skota Williama Patersona v roce 1694 se souhlasem anglického parlamentu. Nesla název ,,The Governor and Company of the Bank of England”. V této době obíhaly v Anglii takzv. "Goldsmith notes", soukromé potvrzenky londýnských zlatníků, kteří již od roku 1605 měli právo je vydávat na přijatá depozita (mince, zlato, stříbro), na příslušné částky v anglické měně. Tyto potvrzenky šly z ruky do ruky jako hotové peníze a dluhopisy zlatníků. Banka stála výš: šlo o veřejný akciový ústav pod ochranou vlády. Jejím guvernérem se stal Paterson, o němž se uvádí, že již v roce 1691 podal návrh na zřízení "národní banky”. Základní kapitál banky činil 1,2 mil. Liber (obrovský to kapitál na svou dobu), který byla po první schůzi správní rady (27.7.1694) upsán během týdne. Upisovatelé obdrželi akcie a peníze byly půjčeny (společně) vládě Marie II. Z rodu Stuartovců a Viléma III. Oranžovského (1689-1702; Marie †1694) na vedení války s Francií. Tato banka dala základ modernímu cedulovému bankovnictví. Stát jí svěřil péči o měnu; věřilo se, že ji bude dobře spravovat, neboť stát byl nejvtěším dlužníkem. Protože vláda dluh nikdy nezaplatila, vykazuje Bank of England až dosud jako aktiva ,,Government Debts” částku, kterou tehdy státu půjčila a za niž obdržela práva emisní banky. O této bance staré již 280 roků pochopitelně vnikla veliká literatura a její bankovky byly pozorně sepsány od samého začátku a také zachovány.
I Bank of England se neobešla bez nesnází s krytím vydaných bankovek a již v létech 1695-97 byla omezena jejich směnitelnost za hotové. První bankovky z roku 1694 byly rukopisné, zúročitelné, zněly na majitele, byly převoditelné a s rozdílnými i nezaokrouhlenými nominály. Druhý typ z téhož roku byl již nezúročitelný, znějící na zaokrouhlené částky, obíhající. Částečně vytištěné byly vydány v roce 1695 v hodnotách 10, 20, 30, 40, 50 a 100 liber. Jméno držitele bylo na nich rukopisně dosazeno stejně jako datum a podpis pokladníka. Uvádí se, že již v roce 1696 tyto bankovky nesly vlevo nahoře obecně známý medailon, v němž je sedící Britannia, která drží v pravici kopí, v levici olivovou ratolest. Skutečně dokonalé, tištěné bankovky vyšly až v roce 1725 po 20, 30, 40, 50, 100, 200, 300, 400, 500 a 1000 librách. K začátkům anglického cedulového bankovnictví ještě dodáváme, že již v roce 1695 byl dán souhlas k založení "Bank of Scotland”, rovněž s právem vydávat po dobu 21 roků bankovky v hodnotách 5, 10, 20, 500 a 100 liber, určených pro průmysl a obchod a že tato banka existuje dodnes s právem dílčí emise pro Skotsko. Později vznikly v průmyslové Anglii desítky cedulových bank, jejichž bankovky nebyly zákonnými platidly a obíhaly v okruhu místa vydání. Stále větší oběh papírových peněz byl uspíšen shromažďováním peněžního kapitálu a průmyslovou revolucí, která začala v polovině 18. století za pomoci četných vynálezů. Anglická cedulová banka, vyspělé buržoazní hospodářství a také hospodářské nauky se staly vzorem pro jiné státy, jejichž společné zřízení bylo rozdílné a hospodářství poměrně nevyspělé. Vznikly proto rozdílné typy cedulových bank, jejichž správa se měnila.

WIENER-STADT-BANCO

Na našem státním území začaly papírové peníze dnem 1.7. 1762. Byly to bankocedule Wiener-Stadt-Banco v hodnotách po 5, 10, 25, 50 a 100 zlatých konvenční měny. Byly vydány v hodnotě 12 mil. Zlatých, při třetí emisi v roce 1784 šlo o částku 46,8 mil. Zl. A při čtvrté emisi od roku 1796 měly nucený oběh. Následkem velikých státních výdajů na vedení napoleonských válek, placených nekrytými bankocedulemi, v roce 1811 dosáhl jejich oběh inflační sumy 1060 mi. Zlatých a došlo k úřednímu snížení jejich hodnoty v poměru 5:1 oproti konvenční stříbrné minci. Tento hospodářský otřes a nedůvěra v papírové peníze však vydávání dalších státovek (bankocedule byly prakticky dluhem státu - státovkami) nezastavily a další úpadek byl na cestě a jen konec napoleonských válek jej odvrátil. V roce 1816 byla založena řádná akciová emisní banka Privilegierte österreichische Nationalbank ve Vídní, jejíž první filiálka byla otevřena v Praze dne 15.4. 1847. Papírové peníze u nás nepřetržitě obíhají od svého zavedení a emise je dokumentována – kromě jiného – zajímavými bankocedulemi, státovkami a bankovkami. Jejich vývoj byl zpracován v řadě dílčích studií a souhrnně pro účely numismatických sběratelů v pubklici ,,Papírové peníze na území Československa 1762-1967", která je uvedena v přehledu literatury. Je to stále nejaktuálnější téma našich sběratelů.

Zdroj: Julius Sém, Poznávame a sbírame papírové peníze