TECHNICKÁ STRÁNKA PAPÍROVÝCH PENĚZ - 6.

Bankovky jsou sériové výrobky v miliónových nákladech. Jsou vyráběny řadou strojních operací, jimž předchází složitá a nákladná příprava. Bankovka je složena z četných součástek, prvků, které běžnému pozorovateli unikají. Se znalostí prvků si můžeme vysvětlit různé barevné a obrazové efekty na bankovkách, které vnímáme jako celek. Prvky nutno studovat pod lupou a také pojmenovat jako součástky strojů nebo jiných výrobků. Co název, termín, toť technický pojem. Na názvosloví, terminologii, stojí soustavné poznávání, vzájemná domluva, spolupráce a obecně je znakem odbornosti. Na úrovni a při rozsahu naší příručky dále uvádíme ve skupinách potřebné pojmy, termíny, prvky, které slouží k poznávání bankovek. Pro názornost odkazujeme na lokality snadno dostupných bankovek a některé pojmy doprovázíme obrazovými reprodukcemi. 
Nejde o zjevná tajemství o bankovkách, které máme denně v rukou, ale o jejich výklad a uspořádané poznání pro každého, zvláště pro numismatické sběratele a badatele. Znalecký výklad stojí ovšem výš a udržuje se v nevelkém okruhu povolaných odborníků, neboť o výrobě papírových peněz se zachová mlčení. A že nepřítel naslouchá? Možní padělatelé by nenašli v těchto informacích poučení, naopak by poznali nesmyslnost zločinného díla, které by bylo záhy odhaleno stejně jako jeho původce. Historie kriminalistiky totiž zaznamenává obranné akce, kdy v době velikého počtu falsifikátů vedlo poučení široké veřejnosti, ba i dětí, o technické stránce peněz ke spolupráci v boji proti padělání, k snížení počtu falsifikátů a posléze k zjištění padělatelů. Jinak odborná literatura polygrafická podává rozsáhlé informace o každé tiskové technice a materiálech, které slouží desetitisícům pracovníků polygrafie i těm, kdo se chtějí o tisku poučit. 

BANKOVKOVÁ GRAFIKA

Průmyslovou grafikou v užším slova smyslu rozumíme tisk obrazových reprodukcí. Jejím speciálním oborem je bankovková nebo ceninová grafika – tisk papírových peněz nebo cenin. Tisk je prováděn ve zvláštních závodech s přísným pracovním režimem a náročnými požadavky technologickými. Dodržuje se zásada za 1. ochrany proti padělání nebo dílčímu pozměňování, za 2. max. Splnění požadavků bankovně technických z hlediska oběhu bankovek, za 3. totožnosti všech exemplářů 
jednoho typu, za 4. výtvarné a grafické dokonalosti, za 5. bezpečnosti při výrobě. Tisk bankovek je nákladný, neustálý, tiskne se do zásoby, neboť neupotřebitelné bankovky nutno stále nahrazovat novými. Používá se nejlepší techniky a nejlepších materiálů. 
Požadavek ochrany proti padělání vedl k tomu, že tiskové prvky obrazů, dekoru, fondů jsou individuálně vedené linie, čárky, nikoliv puntíky autotypických sítí fotomechanické reprodukce; u puntíků je malá možnost identifikace v rozdílech tiskové reprodukce. Říká se, že banková grafika = tisk z linií individuálně vedených. Pohled na každou bankovku to potvrdí. Jen na nouzových platidel a částečně na vládních emisích se setkáváme s autotypií (např. Hlavní obraz na holandské emisi narychlo připravené na konci II. Světové války v Anglii). Linka proto zůstává základem našeho pozorování i když výsledný dojem bankovky je jiný; říkáme, že naše stokoruna je zelená, ač ve skutečnosti je složena ze zelených linií. 
Barvy a jakost linií jsou pří přípravě prototypu voleny tak, aby se vyhovělo jak požadavkům emisní praxe, tak uměleckému záměru a také strojní technice, kterou tiskárna má. Je to celý řetěz dílčích operací v oboru grafiky, ruční a mechanické rytiny, fotochemie, chemie, galvanoplastiky a pokusů, než vzniknou první tiskové desky, nátisky a pak teprve následuje sériová výroba, která se třeba po léta nemění.
Dalším znakem bankové grafiky je, že zpravidla používá několika tiskových technik na jedné bankovce, z nichž každá produkuje tiskové prvky o různé povaze. Líc a rub jsou vytištěny tak, aby se průsvitem vzájemně nerušily nebo naopak v průhledu doplňovaly (některé holandské bankovky) nebo kryly (bankovky francouzské). Soutisk lícní a rubové strany doznal v posledních létech velikého pokroku tím, že některé operace jsou tištěny tak, že je současně potiskována lícní i rubová strana. 
Papírové peníze jsou tištěny o různém počtu cedulí na archu. Tiskový arch s dílčími tisky jde od stroje ke stroji a soutisk operací je dodržován. Přesto, že bankovky jednoho typu jsou totožné, je každá z nich jedincem, neboť nese sérii a číslo, které se nikdy neopakují. 
Tisk bankovek je úzce spojen s vývojem polygrafie, jejíž techniku, byť i speciálně přizpůsobenou, používá. To platí i pro pracovníky, kteří z polygrafie přicházejí do cedulových tiskáren. Poznatky z polygrafie a její názvosloví jsou též používány v bankovkové grafice a i obráceně. 

BANKOVKA JAKO OBJEKT 

Bankovka má své plošné a barevné části, na nichž jsou uloženy její náležitosti, tisk, prvky, jejichž polohu a charakteristiku při popisu stanovíme a tím představují základní informaci. Lícní a rubová strana – jsou jako takové uváděny v úředním popisu, příp. I popisu katalogovém. V praxi je lícní strana patrná tím, že nese rozhodující text (hodnota slovy, název emisní banky, domicil, podpisy, příp. Datum - nesprávně se uvádí také číslování), vedoucí obraz, lepší grafické vybavení. V některých případech se strany označují podle úředních řečí; např. Belgické bankovky: strana vlámská, strana valonská, rakousko-uherské bankovky: strana vlámská (německý text), strana uherská (text maďarský). Tiskový obrazec na líci bývá někdy větší než na rubu (platidla USA, bankovky z produkce American Bank Note Company, naše 1000 Kč I a II, 500 Kč III). Pro líc se používá zkratka ,,A” (avers), pro rub ,,R” (revers). Lícní strana je vedoucí, a proto se s její obrazovou reprodukcí nejvíce setkáváme. 

Tiskový obrazec – potištěná plocha v typickém bankovkovém rámečku, v němž je hlavní tisk (naše 10 Kč II 1960). Jako protějšek ,,mincovního pole” při popisu mince, používá se i termín ,,Bankovkové pole”, jímž se rozumí plocha bankovky, na níž je vystavěna její grafika.
Bankovkový objekt – samostatný obraz v bankovkovém poli, který se samostatně popisuje a zaujímá svůj plošný prostor. Může jít o několik objektů na jedné straně bankovky, jak ukazuje schéma. Jsou to podobizny, symboly, reprodukce uměleckých děl, abstrakce, dekor. Jejich velikost, rozložení jsou důležité z hlediska uměleckého i bankovně technického. Zpravidla jeden z objektů převládá a dává bankovce charakteristiku. Objekty bývají různorodé, jak to grafika připouští; bankovka není obraz. Podle objektů se volí také grafické provedení (rytecký přepis, barva, tisková technika). 
Bankovkové rozměry – také formát se uvádí v mm. Délkou se rozumí základna pozorované bankovky, druhý rozměr je šířka (naše 100Kčs II 1961 má rozměry 164x80 mm). Poměr šířky k délce je převážně 2:1, u novějších bankovek se formát prodlužuje, tzv. Dolarový formát (152x66), tj. Relace 2,3-1. Výjimečně jsou bankovky čtvercové. V současné době jsou tištěny na ,,výšku” (jako dř. Bankocedule) jen bankovky Tajvanu, do roku 1961 také sovětské 1 a 3 ruble. Rozměry mají dovolené, technicky nutné, odchylky ± 1 mm, takže jsou stejné jen v novém balíčku, z jednoho ořezu. Bankovky jedné série mívají své rozměry uspořádány na úhlopříčně, tj. Sestavíme-li je podle velikosti k jedné straně, mají společnou úhlopříčnu (naše p.p. vzoru 1953). Asi 40 měnových zemí má všechny své bankovky o stejných rozměrech (USA, Kanada, Kuba aj.), čímž je držitel nucen si každou hodnotu prohlížet, dobře se s ní seznámit (bankovky přijímají i negramotní). Jednotný formát má četné přednosti bankovně technické, ale zvyklost orientovat se jen na rozměr a barvu si vynucuje ústupky; např. V sousedním Rakousku byla vydána 1000šilinková bankovka (Kaplan) o stejných rozměrech jako stošilink (Strauss), avšak veřejnost si vynutila její větší rozměry. Za nejrozměrnější bankovku v tomto století považujeme 500rubl z roku 1898 (277x128 mm), za nejmenší západoněmecký pětifenyk z roku 1948 (60x40) a raritou v rozměrech je italská 5000lira z roku 1947 (252x75), zv. ,,makarón”. 
Vedoucí barva – také převládající nebo dominantní, je zpravidla barvou hlavního tisku. Uvádí-li se ,,pestrobarevná”, jde o podíl několika barev o přibližně stejné intenzitě, bez ohledu na rozsah potištěné plochy (francouzské bankovky). 
Pro základní popis tedy stačí, kromě nominálu a data, rozměry, vedoucí barva, charakteristika vedoucího objektu, čímž je nominál určen. 

PAPÍR A BARVA

Materiálem bankovek je papír a barvy. Z praxe víme, že jde o materiály vysoce kvalitní, neboť bankovky vydrží veliké namáhání, a přitom své základní vlastnosti a totožnosti neztrácejí. 
Bankovkový papír – papír zvláštní vysoké kvality a totožnosti u jednoho typu nebo série, který je vyráběn podle stejného receptu a za záruky, že nebude zneužit. Musí vyhovovat požadavkům odolnosti proti opotřebení, roztržení, zlomům, rozložení ve vodě, tlaku tiskových válců, malé průsvitnosti, aby se tisk líce a rubu vzájemně nerušily, přijímat barvy různých tiskových technik a poměrně malé gramáže (= váha 1 čtv. m v gramech). Surovinou (pololátkou) jsou hadry, bavlna, len, částečně i celulóza v určitém poměru. Současný bankovkový papír je nesrovnatelně odolnější než jiné druhy papíru. Je také zpevňován pryskyřicí, která zvyšuje jeho odolnost proti roztržení i při namočení, ba odolává i vyprání ve vířivé pračce. Tento papír má svůj charakteristický omak, který je důležitý v pokladní praxi. Bývá také mírně tónovaný (i v papírní hmotě) a jeho síla se pohybuje od 0,08 do 0,11 mm. Falsifikáty mají papír ovšem horší kvality, rozdílného omaku, jejich papír se snadno roztrhne ve svislém zlomu, proděraví, ochlupatí a ušpiní. 
Vodotisk – značky, obrazce nebo obrazy v papírní hmotě, viditelné v průsvitu (průhledu proti světlu), vznikají zesílením nebo zeslabením papírní hmoty, vymodelováním plastických obrazů v mokré fázi výroby, při zplsťování. Vodotisk má funkci ochrannou a dekorativní. Je trvalý a ztratí-li se jeho viditelnost následkem ušpinění nebo zlomů, lze ji vyvolat navlhčením papíru. Podle rozložení vodotiskových obrazců na tiskovém archu a bankovce, jakož i jakosti, rozeznáváme tyto druhy vodotisků: 

1. Průběžný → probíhá po celé ploše bankovky bez ohledu na tisk, avšak vodotisková figura je ve stejné pozici (např. Lipové listy vodotiskového papíru naší 100 Kč mají špičky vzhůru); vyskytují se i anomálie v poloze vodotisku
2. Tmavočarý → zv. Pozitivní, papír je v místě kresby zesílen
3. Běločarý → zv. negativní, papír je v místě kresby zeslaben (naše p. p. vzoru 1953)
4. Kombinovaný → tmavočarý a běločarý (průběžbý) společně (vzorová ukázka: ital. Okupač. Bankovky Jónských ostrovů)
5. Stupňový → vodotisková kresba vytváří polotóny, symboly, podobizny (1000 Kč III), také se nazývá figurální
6. Lokalizovaný → umístěný na stejném místě v bankovkovém poli, ve vodotiskové lokalitě
7. Figurální průběžný → nový typ vodotisku, jehož figura je na vodotiskovém okraji, ale svoji pozici na svislici mění, ,,skáče”, odtud také pracovní název ,,skákavý” (angl. 1 a 5libry).
Vodotisková lokalita – místo, kde je umístěn lokalizovaný vodotisk. Tyto lokality mají různou podobu, z nichž nejznámější je vodotiskový medailón (kruh, elipsa, oválný obrazec). V některých případech se koncepce bankovky podřizuje (nebo naopak) vodotiskové lokalitě (100 Kčs II 1940). 
Kupónový okraj, alonž – nepotištěný pruh na okraji bankovky. Jde o přenesený pojem za směnky (franc. Allonge, přívěsek), list připojený ke směnce, na němž se píší indosamenty, když nestačí rub směnky. V našem názvosloví tím rozumíme bankovku, která má kuponový (vlnovkový) ořez, kde část tisku (text) zůstává na bankovce a část jakoby na juxtě (ústřižek losů a cenných papírů sloužící jako kontrola pravosti - např. Naše předválečně státní stavební losy). Tento termín uvádíme jen proto, aby nedocházelo k záměně za ,,vodotiskový okraj”
Ochranná barevná vlákna – v papírní hmotě ve fázi zplsťování uložená barevná vlákna, někdy viditelných rozměrů, která jsou buď rostlinného původu nebo azbestová, hedvábná, umělá nebo zvířecí chlupy. Tato vlákna jsou buď lokalizovaná (naše 50 Kč C a 20 Kč B) nebo po celé ploše. Někdy jsou uložená na povrchu papíru, jindy v celé papírní hmotě, tzv. ,,melírovaná” (naše p.p. vzoru 1953, americké dolary, švýcarské bankovky). Převážně jde o vlákna barvy červené a modré, z nichž každá z nich mají rozdílné chemické vlastnosti, jejichž pravost lze laboratorně ověřit. Podle svého původu mají také rozdílný vzhled, poznatelný pod lupou. Jde o tělíska, nikoliv tisk, což je důležité vědět při zjišťování jejich pravosti. 

Konfety – také confetti (z italštiny), malá různobarevná papírová kolečka o průměru asi 1 mm, porůznu uložená v papírní hmotě. jejichž část je na povrchu papíru viditelná, zjistitelná jehlou. Mají je hlavně bankovky z produkce American Bank Note Company (naše 5000 Kč II 1920, 500 Kč III 1929). Podle barvy mají rozdílné chemické vlastnosti. Jejich význam je ochranný. Do této skupiny ochrany bankovkového papíru patří také ,,potištěné papírové proužky”, uložené jako konfety v papírní hmotě (bankovky Chorvatska z roku 1941 a několik hodnot Bulharska z téže doby), které se neosvědčily z důvodů estetických i praktických. Šlo o tisk firmy Giesecke v Lipsku. 
Ochranný proužek bankovkový – proužek nebo vlákno, kovové nebo z umělé hmoty, nepatrné síly, uložené v papírní hmotě (uprostřed) ve svislé poloze bankovky, zpravidla na jedné straně. V průhledu, proti světlu, se jeví jako tmavá čára. Hmota (síla) proužku vytlačí při zplsťování část papírní hmoty, kterou lze na rubu bankovky nahmatat. Prvně byl tento proužek použit na anglických jednolibrách z roku 1942 (jalová, dnes je běžnou ochranou, která se osvědčuje. 
Barvy pro tisk bankovek – jsou speciální, jen pro tento účel vyrobené, totožné pro jeden typ platidla. Jsou připraveny podle vyzkoušených receptů, odolné proti vodě, světlu i některým chemikáliím, s nimiž přijdou běžně do styku a také proti otěru – ovšem o různém stupni kvality. Podle povahy tiskové techniky a síly nánosů vykazují pod lupou rozdílný povrch. jde o velký počet barev, jejichž názvy laikům málo říkají. pro náš úkol lze vyjít z 10 barvami: I. skupina → modrá, červená, žlutá
II. skupina → fialová, zelená, oranžová III. Skupina → hnědá IV. Skupina → černá, bílá, šedá. 
Je zřejmé, že v I. Skupině jsou barvy základní, ve II. složené ze dvou základních, ve III. je hnědá složená ze tří základních a ve IV. Dodatkové. Pak následují kombinace: třeba šedozelená, oranžově červená, přičemž se rozumí druhá barva jako vedoucí. Kromě toho je tu označení síly (přídavné jméno), například: tmavá, světlá, zářivá, bledá. Zde si nutno uvědomit, překrýváním barev (pestrobarevné gilošové růžice, lettreset) vznikají další barvy. Věc nabývá na složitosti, ale v praxi nám jde o srozumitelnost popisu.
Stručná informace o materiálech pro tisk papírových peněz ukazuje, že materiály samy o sobě jsou ochranou proti falzifikaci a že pro sběratele je možné se s nimi seznámit. 

Zdroj: Julius Sém, Poznávame a sbírame papírové peníze