SBĚRATELÉ PAPÍROVÝCH PLATIDEL - 8.

Sběratelem se člověk nerodí, ale stává v příznivých podmínkách. Motivy jsou četné, zajímavé, ale průzkum v tomto směru proveden nebyl. Někteří sběratelé nevědí, jak to začalo. Bankovky vstoupily jednoho dne do jejich života, přibývaly další a přišel zájem. Sběratelský začátečník se začal informovat, zhlédl sbírky nebo třeba jen několik bankovek u známých, začal bankovky určovat, jimi hospodařit a po dalších pátrat. Sbírka nevznikne bez peněz, těch, co platí, a kdyby ji někdo lehce nabyl a nepracoval s ní, mnoho by z ní neměl, leda peníze za ni utržené. Lidé stejných zájmů se sdružují, navštěvují, rozmlouvají a vzájemně ovlivňují. To všechno je samozřejmé. A přece vznikají rozličné sbírky podle kvalit sběratelů (věk, finanční možnosti, styky, znalosti), z nichž se někteří projevili svým přínosem do této relativně mladé disciplíny. 
Pokusíme se o malý přehled významných sběratelů papírových platidel, kteří se zasloužili o záchranu snadno zničitelných bankovek, které byly pak popsány a staly se tak součástí historie peněz. Přehled není výsledkem průzkumu, ale jen výběrem informací. 
 

Sběratelé papírových platidel 

Začátek prvních sbírek je až ve 2. polovině minulého století, kdy emisní banky začaly ovládat emisi peněz (monopolně). Jejich bankovky byly oproti prvním bankovkám vůbec zajímavé, graficky dokonalé a představovaly veliké peněžní hodnoty. Uvádíme tyto sběratele: 
Max Donebauer (1838–1888), pražský restauratér, člen vídeňské numismatické společnosti, sběratel mincí, sbíral nouzovky z let 1848 až 1849. Část jeho sbírky koupil dr. Adolf Ehrenfeld a Georg Pflumer von Hammeln a pak se dostala do Budapešti, odtud začátkem třicátých let do Brna (?).
Dr. Adolf Ehrenfeld (†1893), vídeňský bankéř, sbíral papírové peníze od roku 1870 a byl rovněž členem vídeňské numismatické společnosti. Stal se známým tím, že v roce 1888 u příležitosti 40. Výročí vlády Františka Josefa I. (1848-1916) uspořádal ve Vídni výstavku papírových platidel, kterou císař zhlédl, zajímala ho a dal pokyn, aby sběratel byl podporován. Rakouský ministr zahraničí nařídil v roce 1889 svým konsulům, aby dr. Enrenfeldovi pomáhali. Jeho sbírka rostla a nakonec obsahovala 500 exemplářů. Dr. E. také vlastnil naši udánlivě nejstarší bankovku, znějící na ,,100 FRANK”, z doby francouzské okupace Prahy v létech 1741-42, která nese znak Prahy. Šlo asi o podvrh, neboť francouzský frank byl zaveden až v roce 1800 a v dokladech z této doby, uložených v Městském muzeu v Praze, o tom zmínka není.
Theodor Rhode (1836-1912), ředitel rakouské firmy Dynamit Nobel ve Vídni, sbíral papírové peníze Rakouska až od roku 1900 a již v roce 1903 publikoval soupis své sbírky pod názvem ,,Ueber das Papiergeld in Österreich”, který byl prvním seznamem vládních papírových peněz, byť i neúplným, sestaveným z hlediska sběratelského. 
Georg Pflumer von Hammeln (1845-1923) měl velikou sbírku, z níž udánlivě 10 000 kusů prodal do domu Marques of Bute v Londýně, kde byla v roce 1942 při leteckém bombardování znična. 
Koloman von Ujhely v Budapešti měl asi 1200 českých a rakouských nouzovek z let 1848-49, z nichž část byla prodána v třicátých letech do Brna (asi ze sbírky Donebauerovy). V naší sběratelské praxi se brněnský majitel neprojevil. 
Fred L. Catling v Londýně byl majitelem obrovské sbírky o 70 tisících exemplářích, známé jako ,,Avoune Collection” (podle jména ulice, v níž bydlel), která v září 1937 záhadně zmizela i se speciálními pouzdry. 
Franz Kohlberger, majitel továrny na nábytek, největší rakouský sběratel (byl osobně znán i několika naším sběratelům), měl velikou sbírku bankovek všech států a dob, která přešla do majetku Bavorské hypoteční banky v Mnichově. 
Ahmed Fárúk, egyptský exkrál (1936-53, †1965), měl velikou sbírku, která byla po jeho sesazení rozprodána v aukci v Káhiře v roce 1954. Část koupil americký petrolejář Robert Franklin (†1957), po němž ji vlastnil další petrolejář Thomas Bain z Dallasu, který publikoval řadu studií o papírových platidlech. Po jeho smrti byla v roce 1972 rozprodána v aukci v San Antonio v Texasu. 
Tím končí příliš neradostný výbor informativní povahy do doby, než bude sepsána historie naší sběratelské disciplíny.
Současné sbírky muzejní povahy nejsou sepsány a máme k dispozici jen tyto informace: 
Deutsche Bundesbank, emisní banka NSR, Frankfurt n. M., má sbírku udánlivě o 200 000 exemplářích z majetku dr. Arnolda Kellera, který byl jejím kurátorem. Veliká sbírka dřívější Říšské banky byla zničena v roce 1945 při boji o Berlín. 
Bayerische Hypotheken-und Wechsel-Bank v Mnichově, jejímž kurátorem je agilní autor publikací o papírových penězích Albert Pick. Sbírka má udánlivě 140 000 kusů, mezi nimi je řada unikátů. 
Muzeum Bankers’ Association v Londýně má cenné doklady o začátcích bankovnictví a velikou sbírku papírových platidel.
Smithonian Institution ve Washingtoně, muzeum národní povahy, jehož činnost se projevuje častými akcemi a nákupy materiálu, má trvalou expozici papírových platidel a velikou sbírku. 
INTERPOL v Paříži má velikou sbírku vzorů papírových peněz (také mincí) takřka všech států, i těch nejvyšších sběratelsky nedosažitelných nominálů, všechny ve dvojicích, od roku 1924. Vzory sloužily a slouží jako podklad pro zpravodajství CONTREFACONS a jako srovnávací materiál pro evidenci a posuzování falsifikátů.
Kabinet platidel Státní banky čs. v Praze má kolem 10 000 exemplářů, mezi nimi vzory vysokých nominálů 67 států, a stálou expozici zaměřenou na bankovní instruktážní činnost a práci emisní banky. 
Národní muzeum v Praze, numismatické oddělení, má expozici papírových peněz obíhajících na našem území, která je součástí stálé výstavy peněz na území Československa. O své svírce p. p. zatím zprávu nevydalo. 
Pokud se týká čs. soukromých p. p. našich několika velmistrů a mistrů (autor k nim nepatří) zachováváme mlčení, neboť nechceme dávat typ na ,,Avoune Collection”. 
Až do současné doby platil ve světě za nestora sběratelů a badatelů papírových platidel dr. Arnold Keller (1897-1972), žijící v Západním Berlíně, který je znán četnými publikacemi, k jejichž soubornému vydání v angličtině se připravuje International Banknote Society. Po něm se řadí Georg J. Sten, jehož veliký pokus o soupis papírových platidel všech států a dob byl zmařen předčasnou smrtí. Pak následuje autor moderních a graficky dokonalých publikací Albert Pick, jehož další soupis p. p. Ameriky právě vyšel. Soutěž o dalšího nejlepšího představitele sběratelů a badatelů papírových platidel se bude projevovat v International Banknote Society. 

Zdroj: Julius Sém, Poznávame a sbírame papírové peníze