HODNOCENÍ KULTURNĚ HISTORICKÉ A MĚNOVÉ - 10.

Je otevřeno badatelům při obsažených studií, při cenných exemplářích apod. Pochopitelně zahrnuje popis technický a rozvádí především ideovou stránku, všímá se dobového myšlení a umění, hodnotí autora, architektonické prvky, styl písma, politickou a hospodářskou stránku měnové země, národopisu, cizích vlivů a přirozeně také kritizuje. Zde se připojuje i měnová informace, v níž badatel může popsat postavení a politiku emisní banky. Tyto informace se zpravidla nedotýkají jen sledované banky, ale úseku měnového a hospodářských dějin. 
Jestliže shrneme otázky popisu (a tím i studia) bankovek a předcházející informace, můžeme si pro volné posuzování papírových peněz zvolit hledisko:
1.    Ideové – myšlenková náplň nebo jen náplň funkční
2.    Umělecké – obrazové vylíčení ideje, její ztvárnění nebo použití již hotového uměleckého díla v duchu soudobého umění (grafiky) s ohledem na požadavky bankovky
3.    Grafické – převod uměleckého návrhu do tiskové reprodukce (bankovková grafika)
4.    Měnové
5.    Obecně numismatické – všeobecné poučení z dějin (numismatická je disciplína historická). Toto všechno proto, abychom vyprodukovali z bankovky její ,,story”. 
A teď odpor proti autorovi, že je fantasta a nestojí na půdě sběratelské skutečnosti. Rozsah popisů, jejich náročnost a hodnocení se snad budou jevit jako nereálné, ba zbytečné. Autor ve sběratelské obci žije a ví, že sběratelé o svých bankovkách rádi čtou články, studie, poslouchají přednášky a rozpravy, které se přidržují uvedených otázek. Jde jen o zformované myšlenky. A pak existují sběratelé, kteří dokázali svoji sbírku nebo její část (především Československo) zajímavě, ba vzorově, popsat bez modelu. Jde nám o to, aby sběratelé měli pro svou práci model, i když tímto není a nemůže být předepsán. Pokud se týká jeho správnosti, to ukáže sběratelská a badatelská praxe. 
Názvosloví
Určitý druh (model) popisu papírových peněz je vyjádřen jednak pomocí spisovného jazyka, jednak odborných názvů, termínů, které mají svůj věcný obsah a jsou také technickými pojmy. V kapitole ,,Technická stránka papírových peněz” jsme použili celou řadu termínů a také vysvětlili jejich obsah. Tím jsme zhruba uvedli do naší praxe nejpotřebnější názvosloví. 
Typ, vzor, tvar, varianta
Papírové peníze totožných náležitostí (obraz, text, rozměry, barva, číslování, papír), které byly úředně vyhlášeny a popsány, jsou označeny ,,Typem” nebo ,,Vzorem” s příslušným údajem (ročník, číslice, písmeno, název). Nejběžnější je vazba na ročník; např. 100 Kčs vzor 1961, 5 Lstg vzor 1955, 100 Bfrs Lombart, 20 belgas Vloors. ,,Typ” je totéž a používá se v cizozemské praxi. Používání ,,emise” není správné ani věcně, ani terminologicky. V naší emisní praxi byl též zaveden termín ,,Tvar”, jímž se rozumí pořadí stejné hodnoty od určitého data, jako je založení emisní banky, vznik měnové jednotky, měnová nebo peněžní reforma. U nás byly označeny všechny hodnoty až do obnovy čs. měny římskými číslicemi (1 Kčs I, 50 K V), pak do roku 1953 velkými písmeny abecedy a po peněžní reformě v roce 1953 opět římskými číslicemi, přičemž rozdíl oproti prvnímu období je v tom, že tehdy šlo o ,,Kčs" nebo ,,K” např. 100 Kčs vzor 1961, tvar II, tj.  druhá stokoruna od roku 1953. Ve světě se stále více přechází na označování ročníky, které je nejlepší a také se přenáší do soupisů. Termín ,,Forma”, něm. ,,Form” byl používán v Rak. Uher. Praxi.  
Jestliže došlo během emise k viditelné změně některé náležitosti, označuje se taková hodnota jako II. vydání; např naše 500 a 1000 K 1942, tvar IV toto označení nese, neboť tisková operace byla zjednodušena; u 1000 K IV došlo ještě k další změně, která však úředně nebyla vyhlášena. Ve sběratelské praxi se taková změna označuje jako ,,Varianta”, tj drobná technická nebo textová odchylka od základního typu, která však v podstatě typ nemění, v běžné praxi hotovostního peněžního oběhu není pozorovatelná. Odchylky mohou být také v papíru; naše 50 Kčs 1950, tvar C, měla na vodotiskovém okraji lokalizována barevná vlákna, ale tvar C/2, tedy varianta, je nemá. Vžilo se označování variantou tak (i v emisní praxi), že základní typ je v případě varianty považován za variantu ,,1”, další ,,2”, ač ve skutečnosti, podle obecných zásad, jde o variantu ,,1”. Za variantu ve sběratelské praxi se považují i rozdílné podpisy, číslovače (např naše p. p. vzoru 1953 podle číslovačů cizozemské a tuzemské výroby), ba dokonce umístění vodotiskové výztuže nebo ,,mokrý” a ,,suchý” hlubotisk. Naši sběratelé odpozorovali řadu drobných odchylek, které označují variantami, jejichž zjištění vyžaduje sběratelskou zkušenost a poučení. Z hlediska funkce a jiného bankovního hodnocení však variantami nejsou. Tato sympatická aktivita se u nás projevila i v publikační činnosti zatím v úseku 1939-1970 (autoři Ryant, Bajer-Rus-Vápenka), takže ,,úplné Československo” narostlo a výčet těchto ,,sběratelských variant” není ještě ukončen. 
Lze říci, že rozhodující údaje o variantách jsou z mateřské země, a proto se jejich soupisy i sběratelské praxe přidržují. Sběratelské varianty, to je svět sběratelů, který pochopí ten, kdo sběratelem je nebo se jím stane. 
Zkratky v textu bankovek
Jsou četné, zvláště v měnových jednotkách a jejich dílech, monogramech emisních bank, států, které jsou použity ve vodotiscích nebo jako ornamentální prvky v podtiscích, v emblémech a vyžadují své vysvětlení. V evropské kulturní oblasti se setkáváme se zkratkami u jmen umělců, kteří bankovku navrhli a provedli. Jsou to: 
•    DEL. = delineavit = nakreslil
•    SC. = sculpsit = ryl
•    INV. = invenit = navrhl
Také kombinace INV. DEL. nebo INV. PINX (20 Kčs B)
•    FEC. = fecit = provedl
•    PINX. = pinxit = maloval (při přepisu malby do rytiny)
•    GRAF. = graficky provedl (20 Kčs B) 
•    GIL. = gilošoval (20 Kčs C 1953 - příprava k emisi).

Orientální číslovky 
Po II. Světové válce nesou papírové peníze východních zemí část textu a hodnotových číslic v některém světovém jazyku, ale přesto se setkáváme s bankovkami, kde jen s obtížemi zjistíme základní údaje. 
Bankovky s arabským textem jsou běžné, ale pro bližší určení je potřebné znát letopočet, který bývá někdy v textu. Jde o letopočet podle Hidžry (zkratka H.), který používají muslimové. Začíná dnem 20.6. 622 A.D., kdy Mohammed utekl z Mekky do Mediny. Tento letopočet pro délku roku používá lunárního systému, tj. Asi 354 dní, tedy zhruba o 3 % méně než letopočet solární = 365 dní. Pouhé odečtení 622 od našeho letopočtu nestačí k zjištění H. nebo obráceně připočtení 622 k H. K výpočtu se používá tabulka také níže uvedených vzorců: 
1.    H. x 0,97+621,84 = A.D.
Např. 1388 x 0,97 = 1346,36+621,84 = 1968 A.D.
2.    A.D. - 621,84 x 1.031 = H
Např. 1968 – 621,84 = 1346,16 x 1.031 = 1388 H.
V některých případech je vedle H. také uveden ročník A.D., ale v arabských číslicích. Zde je nutno poznamenat, že letopočet podle H. nutno číst zprava doleva jako arabský text. 

Zdroj: Julius Sém, Poznávame a sbírame papírové peníze