USPOŘÁDANÍ SBÍRKY PAPÍROVÝCH PLATIDEL - 11.

Za sbírku se považuje soubor cenných věcí, uspořádaných z určitého hlediska tak, aby každý exemplář byl ihned dosažitelný. Povaha naší disciplíny mluví pro uspořádání podle: 
1.    Měnových zemí, jejichž přehled za 50. let je v této příručce
2.    V zemích podle měnových období
3.    V měnových obdobích podle hodnot, počínaje hodnotou nejnižší, včetně variant, případně anomálií
4.    Za vládními emisemi, pokud jsou, nouzovky podle míst vydání (nejde-li o veliký počet vyžadující vlastní album), dále napodobeniny, falsifikáty
5.    Měnové doklady nebo odkazy, kde jsou uloženy
Má-li sběratel soupisy některých zemí, ukládá je podle pořadí takového soupisu. Ke každé zastoupené zemi, třeba jen jedním kusem, patří základní údaje, jak je uvádí náš přehled, pokud možno mapka, státní znak a vlajka nebo jejich náčrt. K tomu se také předpokládá evidenční záznam v rejstříku sbírky. 
Mluvíme-li dnes o sbírce papírových platidel, máme na mysli alba s vložkami celofánovými nebo z PVC. Nejběžnější jsou alba, rozměry uvedených alb 25x21 cm vyhovují a máme-li bankovky o větších rozměrech (čs. to nejsou), pak je ukládáme zvlášť s patřičným odkazem. Tato alba obsahují 40 kapes, do nichž lze uložit cca po 3-4 bankovkách, které vidíme z obou stran. Nesnáz je v tom, že při obrácení listů se bankovky někdy sesypou dohromady. Tomu se nechá částečně předejít jednak menším počtem kusů v kapse, jednak uložením bankovky těsně na okraj kapsy a také pozorným obrácením. Proti tomuto typu alba má některé přednosti album A4 (21x30), která má kapsy z PVC, zavěšené ve hřbetu knihařskými šrouby, takže vstup do kapsy je hřbetem, čímž uložený materiál je zajištěn před vypadnutím. Mají ještě další přednost v tom, že z kapes z PVC lze snadno vytlačit vzduch a bankovky přilnou na plochu PVC a nepohybují se. Je tu určitá nesnáz jen v tom, že při doplňování nutno povolit šrouby, album rozebrat. Pokud se týká PVC, někteří sběratelé uvádějí, že nepříznivě působí na tiskové barvy, vznikají na něm místa s mléčným zamlžením a některá bankovka postrádá původní svěžesti. Tyto jevy ovšem vyžadují dlouhodobé pozorování a průzkum. 
Další způsob ukládání je kartotékový nebo listový. Bankovka je uložena na polo-kartónu 15x21 cm do foto-růžku. Dole jsou napsány základní údaje. Tento způsob je dobrý, lze říci badatelský, neboť bankovky můžeme snadno pozorovat, porovnávat s jinou (také na kartě), sbírku lze doplňovat novými kartami a informacemi, které se vkládají do kartotéky za příslušnou hodnotu nebo stát. Nevýhoda je v tom, že při jednom exempláři vidíme jen jednu stranu a jde-li o bankovky velkých rozměrů, foto-růžky ji neudrží a nutno improvizovat páskou z celofánu. Sbírka je objemná, těžká. Používá-li sběratel formátu A4 (21x30 cm), pak je sbírka skladnější, na listu může být líc a rub, může obsahovat i listinný materiál a je-li v deskách (třeba podle států), má podobu zeměpisného atlasu. 
Západní numismatický maloobchod nabízí alba se silnými fóliemi z čirého polyvinylového materiálu, ale s malou kapacitou, takže tato výbava je drahá a pro nás nadto nedostupná. Některá taková alba se podobají filatelistickému zásobníku velkého formátu (A4) a bankovky jsou zastrčeny za průsvitnými páskami. 
Zlepšení vzhledu bankovek
Z bankovky zachovalosti ,,3” nemůžeme udělat ,,2”, ale můžeme zlepšit její zevnějšek. Bankovky jsou znehodnoceny především špínou, inkoustovými nebo jinými skvrnami (třeba od jídel). Podaří-li se nám takovou bankovku vyčistit, vypadá jako muž ráno po oholení. Roztrhaný nebo natržený kus můžeme vyspravit podlepením na proděravělých místech, pokud je tisk jen na jedné straně, jinak průsvitnou bankovní lepenkou (nikoliv snímatelnou na fólii z PVC). Roztržené místo lze též spravit tím, že na obou stranách roztrženého místa jemně, pod lupou, s pomocí jehly roztřepíme okraje a potřeme je slabě, dobře a rychle schnoucím lepidlem a okraje spojíme a přidržíme u sebe, až lepidlo zaschne. Podobně se nechá nalepit chybějící růžek a barevnou tužkou zakrýt hlavní nedostatky. Před restaurací nutno zjistit tiskovou techniku, neboť hlubotiskové barvy jsou odolnější než ofsetové nebo knihtiskové (syntetické), které vyžadují pozornější manipulaci. Prvním nezbytným úkolem je provést pokus na bankovce bezcenné, přibližně stejné kvality, na níž můžeme uměle provést stejná poškození a ověřit si pracovní postup. 
Pokud se týká odstranění skvrn a špíny, je sběratelsky dosažitelný postup zhruba tento:
1.    Odstranit inkoustové nebo barevné skvrny ,,Zmizíkem”, který však naruší i barvu bankovky. Nutno zvážit a vyzkoušet, zda nevznikne více škody než užitku
2.    Špínu – po odstranění skvrn – lze smýt tak, že bankovku položíme na čistý papír a jemným (akvarelovým) štětcem ji pokryjeme vlažnou vodou a pak šamponovou pěnou a opatrně ji štětcem umyjeme, zvláště na nepotištěném a vodotiskovém okraji. Pak ji opláchneme vodou. 
Pozor na sejmutí z papíru, aby se nepřetrhla (současný bankovkový papír se nepřetrhne. Nebezpečí rozpadu je veliké, zvláště u bankovek chatrných, potrhaných. Na nové podložce se praní opakuje na druhé straně a posléze bankovku dokonale opláchneme ve studené vodě. Bankovku pak držíme pinzetou tak, aby voda odkapala přes růžek a po hlavním osušení na vzduchu ji vložíme mezi čisté (bílé) listy papíru, které z každé strany obložíme novinovým papírem a vylisujeme pod těžkou knihou se zátěží. Za několik hodin je bankovka vysušena a skutečně zkrásní. Nedoporučuje se bankovky žehlit, ani přes papír, neboť je tu nebezpečí deformace. Tedy nejdříve pokud a pak operace. 
Ochrana sbírky před zkázou
Nebezpečí je několik: požár, krádež, poškození následkem mikroorganismů nebo chemických vlivů. Papír se snadno vznítí a shoří. Kolik bankovek shoří u nás do roka? Jde o stovky případů, jimiž se zabývá zkušebna platidel Státní banky čs., pokud zůstaly alespoň zuhelnatělé zbytky, jimiž majitel nemanipuloval. Každý nemůže mít ohnivzdorný trezor, ale může prozkoumat svoji situaci v bytě, domě a uvážit protipožární opatření. Stejná situace je s krádeží. Důvěra jen do jisté míry a pak opatrnost. Mezi sběrateli se hodně mluví a nepřítel by mohl naslouchat.
Papírní hmota je organického původu. Současný bankovkový papír je z rostlinných vláken, získaných z hadrů, převážně z bavlny, někdy s podílem lnu nebo celulózy, získané chemickou cestou ze dřeva. Jsou však také papírová platidla z méně kvalitního papíru, tzv. ,,bezdřevého”, z celulózy, ba dokonce i s podílem dřevoviny (obrusu), jako běžný tiskový papír. Rozdílná, horší kvalita se projevuje až později. Vidíme, jak některé bankovky chátrají a jsou blízké rozpadu nebo ulomení růžku. Regenerace není možná. Jsou zkušenosti, že např vysoce kvalitní papír bankovek z výroby American Bank Note Company, ve vlhku a teple, na sebe přitahuje plíseň, která produkuje narůžovělé skvrny (mapy), jimiž se vyznačovaly i naše 1000 Kčs I a II; v celofánových albech, kde je až příliš suché prostředí, to zpozorováno nebylo. Jiné plísně dokážou doslovně prodírkovat bankovky a navíc, když uhynou, nechávají po sobě sazovou hmotu. Zatím není, jak jsme již uvedli, 100 % důvěra ani k celofánu (průhledná fólie z viskózy, odvozené z celulózy), ani k PVC. O prvním se uvádím, že zbavuje papír potřebné vlhkosti, o PVC, že bez přístupu vzduchu může dojít k rozpadu (rozdrobení) papíru. Platí zkušenost, že papír nemá být úplně bez vzduchu i nepatrné vlhkosti (asi jako knihy) a že je nutné čas od času sbírku prolistovat a všímat si jí právě z tohoto hlediska. Zatím jsme neslyšeli, že by k takovému rozpadu u nás došlo. 
Výrobci alb (na západě) prohlašují, že neškodnost jejich fólií z PVC je zaručena. Stejně nevíme, jak se bude chovat současný bankovkový papír, který běžně obsahuje melaninovou pryskyřici, za 50 let. 
K bezpečnosti sbírky patří její odděleně uložená evidence, rejstřík typu katalogového popisu, o němž jsme informovali. Jestliže sběratel vynaloží mnoho času, přemýšlení a peněz na získání exempláře, pak jistě má tolik času, aby si jej zapsal do evidence. A nemá-li ji zatím vůbec, pak je nejvyšší čas, aby ji měl. Tím se vyvaruje mnohého trápení. Tyto poznámky se snad jeví jako ,,císařské rady”, ale jsou pro naši disciplínu potřebné, vycházejí ze zkušenosti řady sběratelů a pak – ,,pozdě bycha honiti”. 

Zdroj: Julius Sém, Poznávame a sbírame papírové peníze