PŘÍPRAVA A OBNOVA ČESKOSLOVENSKÝCH MĚN

Po mnichovském diktátu se druhý president dr. Eduard Beneš (1884-1948) vzdal úřadu a dne 20.10. 1938 opustil republiku. Již v roce 1939 kolem sebe soustředil síly čs. odboje v zahraničí a po vypuknutí II. světové války získával uznání a podporu západních mocností. Po přepadení SSSR německou armádou v červnu 1941 dostalo se mu uznání i této velmoci. Po zničujících leteckých útocích německé Lutwaffe na Anglii, v jejíž obraně se vyznamenali i čs. letci, pozice čs. odboje rostla. V červnu 1940 se v Anglii za vedení dr. Beneše zformovala čs. vláda v exilu. Tuto vládu oficiálně uznala dne 18.července 1940 britská vláda, v jejímž čele stál Winston Churchill. Za podpory britské vlády byl v Londýně zřízen vládní aparát, v němž prvním ministrem financí, jehož činnost sledujeme, byl dr. Eduard Outrata a krátce po něm dr. Ladislav Feierabend. Vláda se řídila zásadami čs. ústavy a jejím úkolem bylo bojovat za osvobození. Ministerstvo financí mělo tento úkol finančně zajišťovat a připravit se na obnovu hospodářství a měny. Po začátku Velké vlastenecké války uznal SSSR ihned čs. vládu v exilu.  Současně stoupl význam moskevského vedení KSČ v odboji a v roce 1942 vznikla v SSSR (stejně jako v Anglii) čs. vojenská jednotka. Tyto síly měly pak v závěru boje za osvobození a při přípravě Košického vládního programu (4.4. 1945) rozhodující význam.
Koncem roku 1941 začala v ministerstvu financí (v budově Fursecrof na Regent street v Londýně) příprava na obnovu čs.,měny a v březnu dalšího roku byl plán zhruba připraven. Referentský úkol zajišťoval dr. J. V. Mládek, předtím poručík v čs. Voj. jednotce v Anglii, který byl po osvobození členem bankovní správy NBČS a je podepsán na 1000 Kčs B (č. 357). Patřičnou autoritu této akci dodala ,,Currency Commission” britské vlády. Příprava měla četné nesnáze (papír byl obhospodařován, tiskárny byly letecky poškozeny, nemohlo být uvedeno datum vydání, zákon o NBČS nepřipouštěl emisi státovek a platil až do roku 1946, uvažovala se měnová jednotka o vyšším obsahu drahokovu a její jiný název, aby se odlišila od starých závazků, byly tu jazyky menšin v textu, ideová a umělecká stránka, text atd.) až po sléze dne 5.6. 1942 ministerská rada schválila přípravu. Zhruba lze říci, že šlo o vytvoření fondu potencionálních peněžních znaků pro novou měnu. Z hlediska obrazových podkladů došlo k improvizaci: Karlštejn na 1000 Kčs A je z anglického turistického prospektu, Kollár na 500 Kčs z Vlastivědy, Tatry ze zeměpisné publikace, Hradčany na 100 Kčs z pohlednice.
Dekor je povahy kosmopolitní stejně jako celý ráz emise. Pokud se týká objemu a hodnotové skladby vycházelo se z předválečných poměrů, s patřičnou rezervou pro začátek. Tisk byl zadán třem anglickým obchodním cedulovým tiskárnám a to:
-    Thomas De La Rue, Hurstmead, Sussex, 84 000 svazků (svazek = 1000 ks) 5 Kčs, 98/10 Kčs,
-    Waterlow, London, 70/20 Kčs a 34/50 Kčs,
-    Bradburry et Wilkinson, New Malden, Surrey, 62/100 Kčs, 3,5/500 Kčs a 11/1000 Kčs – všechny tvaru A
Papír dodala firma Portals v Overtonu. Podklady pro tisk (rozměry, tisková technika, obrazová náplň, sériování a číslování) byly projednány za pomoci tiskáren, které měly zkušenosti a vycházely čs. vládě vstříc. Ve všech případech byla adjustace jednotná: balíčky po 100 ks měly pásku, na níž byl vytištěn obsah (sériové poř. číslo, aritmetická řada dodržena) svazky po 10 balíčcích byly zapečetěny, zabaleny a uloženy v bednách – celkem 3 771 beden. Šlo o podivuhodný výkon tiskáren za neustálých náletů a všestranné válečné tísně. Již na jaře 1943 byl tisk dokončen, čímž však vznikl problém s úschovou. Teprve začátkem prosince 1943 byly bedny s bankovkami uloženy v podzemním skladišti (trezoru) firmy Thomas De La Rue v Corsham, Vilts, poblíž Bristolu. Zde bylo nutno provést přebal do vodovzdorných obalů, neboť skladiště bylo vlhké a bylo nebezpečí zkázy. Z tohoto skladiště byly pak státovky převzaty čs. vojenskou jednotkou, dopraveny na letiště Bradfort a odtud letadly British Royal Air Force do Prahy. Ve dnech 19. až 30.9. 1945. Převzaly je Národní banka čs. jako fond peněžních znaků pro peněžní reformu.

Zdroj: Julius Sém, Papírové peníze